Ze soboty na neděli

Sínusoida vzťahov na pozadí spoločenského prostredia obohatená o relikty predchádzajúcich udalostí. To všetko v priebehu jedného víkendového večera a nasledujúceho dňa. Nóbl podnik s estrádnymi umelcami dá vzniknúť možnosti veľmi povrchnej noci vášne za peniaze, zapľuvaná krčma šiestej cenovej skupiny naopak stojí u zrodu ušľachtilejšieho vzťahu, ktorý však naruší niečo, čo ostalo visieť zo snahy o pohlavný styk za peniaze. Skvostná kamera a plynule odsýpajúci dej vytvorili síce príbehovo skromný, no obrazovo takmer dokonalý film. (27.09.2016)

Proč je tenhle film tak málo slavný a tvoří dnes v Machatého filmové kariéře jen nedůležitou výplň mezi Erotikonem a Extází? Nad jeho vznikem stály tři velké sudičky: scénář - Vítězslav Nezval, režie - Gustav Machatý, hudba - Jaroslav Ježek. (Dalo by se říci, že se tu sešli nejgeniálnější český básník, skladatel a režisér). Výsledek není není vysloveně špatný, ale zároveň není tak "geniální" , jak by se podle těchto předpokladů očekávalo. Odpověď je zřejmě v tom, že ikdyž téma scénáře bylo šité Machatému na míru (souvislost s Erotikonem i Extázi je zřejmá), on byl jako režisér básníkem obrazu a slovo mu ve filmu spíše překáželo. Jeho spolupráce s Nezvalem byla proto kontraproduktivní. V rámci prvorepublikových komedií zůstává tento film přesto zajímavým experimentem, který se snaží o závažnější a civilnější výpověď. (12.06.2004)

"Teď ještě ne, až za chvilku, až zhasnou světla v báru. Teď ještě ne, až za chvilku, se ztratí pár po páru." Vedle Karla Lamače a Karla Antona se za hranicemi Československa z krajanů prosadil především nonkonformní Gustav Machatý. Už jeho první film, adaptace Tolstého novely Kreutzerova sonáta, zaujala část kritiky svým strhujícím příběhem, neobvyklým režijním přístupem a funkcí depresivní atmosféry. Světového jména pak dosáhl díky Erotikonu, který se výběrem tématu i jeho ztvárněním zcela vyrovnal zahraniční úrovni, o čemž samozřejmě svědčí i řada mezinárodních ocenění a uznání. Po delší nedobrovolné pauze, kdy Machatý hledal financiéra pro svůj další film, získal na počátku roku 1931 příležitost vrátit se do ateliérů. Podle námětu básníka Vítězslava Nezvala tehdy začal vznikat snímek Ze soboty na neděli. Na první pohled prostý příběh dvou mladých a charakterově odlišných úřednic, hledajících své štěstí v pochybných zábavných podnicích, je však zrcadlem lidského tápání o hledání pravých hodnot. Zatímco zkušenější a protřelejší Nany je odhodlaná využít všech prostředků k tomu, aby vedla zajištěný život v luxusu, plachá a nezkušená Máňa nachází rovnováhu až ve vztahu s chudým, ale upřímným sazečem. Film tehdy jako jeden z prvních otevřeně apeloval na důsledky hospodářské krize: do ostrého kontrastu je tu vedle sebe postaveno prostředí nablýskaných dancingů a společenských klubů, plných nevázaného veselí i ryze obchodního flirtování, a protetářských výčepů z periferie, kam se jedna z hrdinek uchýlí před deštěm. Určujícím prvkem Machatého filmu je ovšem funkční použití avantgardně laděných metafor a detailů, nemajících v rámci české předválečné tvorby velké zastoupení (patrně nejvýrazněji se do divákovy mysli vryje symbol kapajícího vodovodu anebo stenotypistický diktát v kanceláři). Machatý se i tentokrát obklopil těmi nejlepšími osobnostmi z řad nových uměleckých proudů. U kamery stál Václav Vích, stavby provedl Alexander Hackenschmied, hudba je dílem Jaroslava Ježka, písňové texty nesou autorství Vítězslava Nezvala a v jedné z vedlejších rolí se ocitl populární hitmaker R. A. Dvorský. Působivé herecké výkony ústředního trojlístku (Magda Maděrová, Jiřina Šejbalová, L. H. Struna) dávají tušit nové možnosti zvukového filmu. Ze soboty na neděli představuje v začátcích československé zvukové kinematografie první závažný pokus o navázání na průbojné směry světové kinematografie, především na sociálně-kritické filmy německé produkce z konce dvacátých let. (03.02.2009)

Prvních dvacet minut je děsivých. Nejenom naprosto nesympatická Šejbalová, ale i celé to protahování v luxusním restaurantu s kabaretem, kdy se ani nechce věřit, proč ti milionáři mají potřebu hrát prci, prci, prcičky zrovna s chudými děvčaty od psacích strojů, a ne s nějakou znuděnou paničkou svého postavení. Následuje skvělá čtvrthodina noční Prahy 30. let za deště, včetně návštěvy zaplivané putyky a hospodské rvačky (včetně dalších klišé v podobě všudypřítomných zlodějů), návštěvy kostela (raději nepřemýšlet, kdo by nechal kostel o půlnoci otevřený a ještě tam hrál na varhany), abychom se přesunuli ke Karlovi do bytu a sledovali docela vtipné tkání a namlouvání, s jedním dramatickým zvratem ke konci. Dějově je to tedy bída, obrazově jak kdy a jak co, zvuk je samozřejmě opulentní - jak zde píšou jiní v komentářích, pan režisér prostě dostal do ruky novou hračku a podle toho to vypadá. Pobavily mne fórky mimo hlavní děj - když si štamgast nalije kafe do cukru a s vítězoslavným úsměvem šlichtu nabízí kamarádovi u stolu, zkouška temperamentu, tlustý rozhlasák dávající rady, jak cvičit...). Značně nevyrovnaný film, i ta muzika, nakolik jinak (mimo tento film) se mi líbí, zde mi přijde tak nějak nepatřičně a jako na just a na sílu protlačená. Mimochodem, byla to krásná doba, kdy k erotickému vzrušení stačil chlapovi zakázaný pohled na dívčí lýtko - dnes by si šel pustit porno na internetu. (07.11.2018)

Toto dílo představuje asi nejzdařilejší raný český zvukový film, který má navíc i nesporné světové parametry. Skvělá kamera, neobvykle dynamizující děj, zajímavé průhledy do dělnického i milionářského prostředí (tehdejší tisícikoruna měla svou hodnotu, dnes by řádově odpovídala nadprůměrnému měsíčnímu platu kolem 40-50 tis Kč hrubého; písařčin příjem se pohyboval někde kolem 400-600 Kč; Mary má ve své kabelce 6 Kč 50 hal., což vysvětluje, proč nikam nechodila). Mimořádně zajímavý je i zpěvák v baru a pohled na tamější jazzový orchestr; s velkou pravděpodobností se jednalo o první složení proslulých Dvorského MELODY BOYS. V řadě ohledů film připomíná československou filmovou vlnu šedesátých let; zejména to platí pro Machatého viditelný důraz na všednodennost. V neobvyklém - konstruktivním - světle je tu zachycena i policie a dělnické prostředí; hospodští rváči jsou vesměs celebritami meziválečné i převálečné bohémy (Sauer, Menger); oba byli blízkými přáteli Jaroslava Haška. Bylo by politováníhodným omylem tuto pozoruhodnou práci zaměňovat s červenou knihovnou. (01.08.2013)