Ze soboty na neděli

"Teď ještě ne, až za chvilku, až zhasnou světla v báru. Teď ještě ne, až za chvilku, se ztratí pár po páru." Vedle Karla Lamače a Karla Antona se za hranicemi Československa z krajanů prosadil především nonkonformní Gustav Machatý. Už jeho první film, adaptace Tolstého novely Kreutzerova sonáta, zaujala část kritiky svým strhujícím příběhem, neobvyklým režijním přístupem a funkcí depresivní atmosféry. Světového jména pak dosáhl díky Erotikonu, který se výběrem tématu i jeho ztvárněním zcela vyrovnal zahraniční úrovni, o čemž samozřejmě svědčí i řada mezinárodních ocenění a uznání. Po delší nedobrovolné pauze, kdy Machatý hledal financiéra pro svůj další film, získal na počátku roku 1931 příležitost vrátit se do ateliérů. Podle námětu básníka Vítězslava Nezvala tehdy začal vznikat snímek Ze soboty na neděli. Na první pohled prostý příběh dvou mladých a charakterově odlišných úřednic, hledajících své štěstí v pochybných zábavných podnicích, je však zrcadlem lidského tápání o hledání pravých hodnot. Zatímco zkušenější a protřelejší Nany je odhodlaná využít všech prostředků k tomu, aby vedla zajištěný život v luxusu, plachá a nezkušená Máňa nachází rovnováhu až ve vztahu s chudým, ale upřímným sazečem. Film tehdy jako jeden z prvních otevřeně apeloval na důsledky hospodářské krize: do ostrého kontrastu je tu vedle sebe postaveno prostředí nablýskaných dancingů a společenských klubů, plných nevázaného veselí i ryze obchodního flirtování, a protetářských výčepů z periferie, kam se jedna z hrdinek uchýlí před deštěm. Určujícím prvkem Machatého filmu je ovšem funkční použití avantgardně laděných metafor a detailů, nemajících v rámci české předválečné tvorby velké zastoupení (patrně nejvýrazněji se do divákovy mysli vryje symbol kapajícího vodovodu anebo stenotypistický diktát v kanceláři). Machatý se i tentokrát obklopil těmi nejlepšími osobnostmi z řad nových uměleckých proudů. U kamery stál Václav Vích, stavby provedl Alexander Hackenschmied, hudba je dílem Jaroslava Ježka, písňové texty nesou autorství Vítězslava Nezvala a v jedné z vedlejších rolí se ocitl populární hitmaker R. A. Dvorský. Působivé herecké výkony ústředního trojlístku (Magda Maděrová, Jiřina Šejbalová, L. H. Struna) dávají tušit nové možnosti zvukového filmu. Ze soboty na neděli představuje v začátcích československé zvukové kinematografie první závažný pokus o navázání na průbojné směry světové kinematografie, především na sociálně-kritické filmy německé produkce z konce dvacátých let. (03.02.2009)

Sínusoida vzťahov na pozadí spoločenského prostredia obohatená o relikty predchádzajúcich udalostí. To všetko v priebehu jedného víkendového večera a nasledujúceho dňa. Nóbl podnik s estrádnymi umelcami dá vzniknúť možnosti veľmi povrchnej noci vášne za peniaze, zapľuvaná krčma šiestej cenovej skupiny naopak stojí u zrodu ušľachtilejšieho vzťahu, ktorý však naruší niečo, čo ostalo visieť zo snahy o pohlavný styk za peniaze. Skvostná kamera a plynule odsýpajúci dej vytvorili síce príbehovo skromný, no obrazovo takmer dokonalý film. (27.09.2016)

Machatý předběhl svoji dobu o několik dekád. Geniální obrazotvůrce se s vervou pustil do socialně romantického dramatu a stvořil křehký filmový příběh. Zdůrazňuji to slovo filmový. Machatý používá zkratku, metaforu a dokáže mnohé situace popsat geniàlně připravenou mizanscénou. Za snad nejzdařilejší lze povaźovat Machatého opis sexu mezi hlavními hrdiny. Jednoduché, prosté i vkusné. Jsem definitivně přesvědčena, že musím vidět kompletní tvorbu tohoto neprávem poněkud opomíjeného prvorublikového génia. (16.10.2019)

Na první pohled milostná banalitka, při bližším ohledání jeden z nepozoruhodnějších československých filmů ze třicátých let dvacátého století. Spolu s progresivním filmařem Alexanderem Hackenschmiedem (architektonické řešení) a Jaroslavem Ježkem (hudba) vytvořil režisér Gustav Machatý moderní film kreativně pracující se systémem asociací, zvukovou stopou a především pak zachycujícím atmosféru Prahy v noci "ze soboty na neděli", kdy jsou plné jak nóbl podniky, tak zapadlé malostranské hospůdky. Od počátečních ornamentálních záběrů (karosérie vozidel, stroje) se pozornost přesouvá k příběhu písařky Marie (Máni, Mary) a jejímu milostnému vzplanutí za deštivé noci. Marii ztvárnila ve své jediné meziválečné roli neherečka Magda Maděrová, která se po válce objevila v epizodních partech ve zhruba desítce filmů, z nichž těmi nejznámějšími jsou Dařbuján a Pandrhola a Dva z onoho světa. Mariina nového přítele vypodobnil naopak hojně obsazovaný L. H. Struna, který ztvárnil hlavní roli mj. ve Wassermanových Trhanech, ale objevil se i v několika filmech Fričových (Advokátka Věra, Krok do tmy) či Světě kde se žebrá vedle Huga Haase. (18.11.2005)

Po dlouhém období zkresleného pohledu na historii našeho filmu se v posledních letech skutečně blýská na lepší časy. Divák už není nutně závislý jen na různých výročích a absurdních oslavách všeho druhu, aby mohl lépe a hlavně systematicky poznat český film. Konečně, kdo stojí o výlučné projekce na plátně, když tyto jsou podmíněny často nevhodnou sortou diváků, kteří ne vždy sdílí tutéž touhu po poznání, případně opětovném shledání? A zvláště častou překážkou bývá technické provedení. Němý film trpí nevhodným hudebním doprovodem, němý i zvukový pak společně seřízením promítačky, asynchronizace zvuku je další kapitolou apod. Toto vše je v domácím prostředí snadno odstranitelné a v prostředí přátelském toto získává ideální tvar. A právě takový poklad, jakým Ze soboty na neděli je, patří bohužel do kategorie s posunutým zvukem, což v kontextu jeho experimentální formy obzvlášť zamrzí. Když se nám ovšem podaří odstranit tento nešvar spolu se schématickým nahlížením na legendu o Machatém jako o autorovi pouze Erotikonu a Extase, jsme připraveni na skvělé nadčasové dílo, které bez nejmenších problémů funguje i po téměř 80 letech od svého vzniku. Přímočarý příběh Nanny a Mary je stejně platný jako tehdy i dnes, dokonce jiskrné mluvené slovo je nám v současnosti mnohem bližší, než pozdější kostrbatá mluva zestátněného filmu. Půvabné obsazení pikantní Jiřiny Šejbalové, která touto rolí přestoupila z němého filmu do zvukového a civilní Magdy Maděrové, která navázala ve filmu zase až koncem 50. let, zůstává jednou z nemnoha originálních Machatého múz ve dvojici. Stenotypistky skvěle doplňuje duo svůdníků Rudolfa A. Dvorského a Karla Jičínského, kteří jakoby náhodou vypadly z Ich küsse Ihre Hand, Madame, aby nakonec ustoupili svému pravému opaku, vždy originálnímu L. H. Strunovi. Práce Hammida a je pak už jen závěrečnou tečkou za symbiózou osobností režiséra, scénáristy Nezvala a autora hudby Ježka. K francouzskému dabingu, který vznikl pod názvem D'une nuit à l'autre ovšem nemohu dodat nic skvělého, neb zcela potlačil pointu celého kouzla. Kde má původ Charles Struna a Magda Magderova? (21.02.2009)