Extase

Gustav Machatý ukazuje, že uměl točit lidská dramata a že tenhle snímek není jen o tom, že se v něm objevuje odhalená žena, což je na svou dobu přece jen pořád docela odvážné. No, co si budeme povídat, ono to ani v dnešním mainstreamu není tak tradiční. To, jak se zde mění životy jednotlivých hrdinů, je skvěle napsáno a zahráno. (15.01.2015)

Kdyby se tak Machatý nenechal příliš strhnout zvukem jakožto senzací... V podstatě nabízí nulovou práci s novým výrazovým prostředkem jakožto významotvorným nástrojem. Vůbec nejde o to, že ta hrstka namluvených dialogů dnešního diváka zarazí svou technickou nedokonalostí i jakousi řemeslnou blbostí (postavy mluví a neotvírají ústa), ale jde zejména o to, že film by fungoval daleko lépe bez nich: Celý děj je totiž vyprávěn způsobem němého filmu - nejde o příběh ve kterém by přirozeně absentovaly dialogy. Takže když se mluvené slovo několikrát náhle objeví, je to jako (následuje rozsáhlá metafora) číst nějaký kvalitní román, kde vás na následující straně překvapí komiksové okénko ve kterém pokračuje děj onoho románu, zpodobněný rukou nějakého vysoce nekreativního kreslíře, s bublinami se slovy od nějakého silně netalentovaného pisatele. A vaše počteníčko, vaše fantazie jsou pak pěkně pokurvený. (06.04.2012)

„Nikdy jsem vám nerozuměl. Ani tobě, ani tvé matce,“ kroutí velkostatkář hlavou nad nečitelnými citovými pochody své dcery Evy. Ta se v podání okouzlující Hedy Kiesler (později Lamarr) stala sexuální ikonou 30. let a československé kinematografii přinesla obrovskou publicitu. Mravokárci měli se snímkem řadu problémů, tomu však na popularitě neubralo – spíše naopak. (21.01.2023)

Machatý byl skutečně zjev naší kinematografie - v dobách, kdy všichni byli opojeni zvukem a nadšeně plnili film statickými konverzačními scénami a zapomínali na jeho pravou podstatu, objevil se i v našich podmínkách umělec, který nezapomněl na pravé filmové umění a natočil i za cenu zapomenutí němý snímek, který chce vyprávět obrazem a kašle na zaběhnuté trendy, hlavně co se týče diváků. Opět předkládá banální romanci, kterou však stejně jako v Erotikonu podává tak niterně a intenzivně, že příběh úplně přstává hrát roli. Přestože technickou stránku odtáhl málem k dokonalosti, chybí zde ono spalující napětí a invenční symboličnost Erotikonu. Dost ruší i těch několik dialogů, které působí v celku směšně i kvůli nedokonalosti postsynchronů. Rovněž násilně působí závěrečná oslava práce, sama o sobě skvěle natočená a rytmizovaná, ale přece jen je to šok, hlavně po scéně tichého a vynuceného rozdělení. (18.12.2009)

Tento film mě utvrdil v názoru, že z první republiky přežily do dnešních dnů v nezměněné kvalitě pouze komedie, tzv. vážné filmy beznadějně zastaraly. Exctase je dílo naprosto úděsné, nudné, které i kdyby bylo třikrát čtyřikrát kratší, furt by bylo dlouhé. A to jsem se zezačátku poctivě snažil v každé scéně hledat nějaký vyšší skrytý smysl. Nenašel jsem nic. Možná, že ta zápletka dříve lidem připadala odvážná a zajímavá, ale myslím, že v dnešním světě kompjůtrů poněkud silně vyčichla. Já za to přeci nemůžu, že dřív se sexem čekalo až po svatbě, takže hlavní hrdinka zjistila pozdě, že jaksi její partner počítal jen s duchovním vztahem. A tak si našla někoho jiného. Do konce jsem vydržel jenom z důvodu, že jsem pořád čekal na tu proslulou nahatou scénu, ovšem nedočkal jsem se, neb jsem samozřejmě sledoval vystříhanou verzi. Ach jo. Zato jsem se dočkal té závěrečné básně. Ach jo. Jedinou převratnou věcí bylo rozmáčknutí té mouchy na začátku, to jsem ve filmu ještě neviděl a doufám, že ani neuvidím. (05.01.2012)