Extase

Je něco uhrančivého na Machatého filmech, co jej proslavilo po světě a mně dává potěšení. Je tam magie, která jeho snímky nadnáší nad dobové vrstevníky, i když se samozřejmě také pohybují ve svých vlastních vzorcích, a která mi dokáže zapálit jiskry v očích, a to jsem v tomto případě viděl bezceckatou verzi. 70% (19.10.2021)

Tento film mě utvrdil v názoru, že z první republiky přežily do dnešních dnů v nezměněné kvalitě pouze komedie, tzv. vážné filmy beznadějně zastaraly. Exctase je dílo naprosto úděsné, nudné, které i kdyby bylo třikrát čtyřikrát kratší, furt by bylo dlouhé. A to jsem se zezačátku poctivě snažil v každé scéně hledat nějaký vyšší skrytý smysl. Nenašel jsem nic. Možná, že ta zápletka dříve lidem připadala odvážná a zajímavá, ale myslím, že v dnešním světě kompjůtrů poněkud silně vyčichla. Já za to přeci nemůžu, že dřív se sexem čekalo až po svatbě, takže hlavní hrdinka zjistila pozdě, že jaksi její partner počítal jen s duchovním vztahem. A tak si našla někoho jiného. Do konce jsem vydržel jenom z důvodu, že jsem pořád čekal na tu proslulou nahatou scénu, ovšem nedočkal jsem se, neb jsem samozřejmě sledoval vystříhanou verzi. Ach jo. Zato jsem se dočkal té závěrečné básně. Ach jo. Jedinou převratnou věcí bylo rozmáčknutí té mouchy na začátku, to jsem ve filmu ještě neviděl a doufám, že ani neuvidím. (05.01.2012)

Že je Machatý opravdu výjimečným zjevem české meziválečné kinematografie, je nepochybné. Dokázal to už v němé éře excelentním Erotikonem. Během sledování Extase se mi do mysli vkrádalo podivuhodné spojení s Alfredem Hitchcockem. Je to snad odvážná paralela, ale důvody pro ni jsou. A stejně tak i rozdíly. Oba pracují s fascinujícím množstvím vizuálních nápadů a technických inovací. Zároveň však Hitchcock neměl rád banální historky, za které je možné považovat všechna Machatého melodramata. Je však nezbytné si uvědomit, že každý z režisérů zastává úplně jinou školu vyprávění. Hitchcock je typ narativního vypravěče, který svoji tvorbu podřizuje imperativu neustálého napětí diváka. Machatý je poetický vypravěč, kterému slouží příběh spíše jako kulisa pro budování nálady a znázornění emocí. Nejvýraznější odlišnost spatřuji v používání zvuku. Zatímco Machatý se projevil jako vizuální typ, podle něhož zvuk jen odvádí pozornost od obrazu, Hitch jej už od počátku nadšeně vítá jako další prostředek ozvláštnění (už němé filmy z přelomu 20. a 30. let točil záměrně tak, aby do nich mohl zvukovou stopu vpašovat - viz. zvuková verze filmu Její zpověď). To je vlastně jediná výtka proti Extasi, kterou lze vznést. (02.04.2012)

LFŠ 2011 | Největší překvapení. Po vzniku zvukového filmu je Extase zajímavě o mluvené slovo redukována a promlouvají spíše ambientní nebo technologické zvuky. Když promluví postava, je to neuvěřitelně debilní replika, díky kterým se otřásal smíchy celý Klub kultury (Šestiválec!) Nevím, jestli byl Machatý debil nebo génius, věci hovoří pro obě varianty. Na první staví základ TOTÁLNĚ wtf zakončení filmu a na druhé zas úžasně komponované záběry skvěle prostřižené do jednotlivých částí filmu, vytvářející jedinečně poeticky příjemnou atmosféru. Rozhodně výborně strávený čas. (31.07.2011)

Film vynikající tou "nahou" scénou (nic není vidět) mne překvapil vygradanovonou scénou jízdy autem a topornými dialogy,kterých je ale minimálně.("Ty víš kdo byl on?"-jako mistr Yoda:) Dalším překvapením je závěrečná sekvence, kdy se film zvrhne do komunistické agitky. Komentář graduje a my vidíme polosvlečené muže na jejichž tělech se v záři slunce leskne pot. (12.05.2005)