Racek má zpoždění

Propagandistický film o tom, že bez kolektívu to nejde. Bez kolektívu je človek jednotlivec a sám nedokáže ani prd, je na okraji a stáva sa z neho v podstate záškodník systému nech by už aj najväčším odborník vo svojom odbore na svete. A hlavne, bez kolektívu nie je kolektivizácia, že áno? Na druhej strane treba uznať, že v tých rokoch to KSČ chytila za opraty a točilo sa normálnou rýchlosťou, len aby sa všetky tie boľševické bláboly dostali naozaj ku každému. Dokonca aj v tomto, kvázi humornom prevedení. (19.04.2021)

Průměrná agitační veselohra, jakých v té době vzniklo spousty. I pekaři se musí proměnit v uvědomělé pracanty, protože jak známo, hornická brigáda není pouze socialistický závazek, ale především neutuchající potěšení. Je paradoxní, že pouze v tomto stalinistickém paskvilu získal významný člen činohry Vinohradského a Národního divadla Vladimír Řepa svou největší filmovou příležitost. Ostatní členové hereckého obsazení s výjimkou Rudolfa Deyla mladšího hrají neživotné a směšné karikatury sama sebe. Dnes vhodné jen jako koloraturní připomínka soudobé tvorby. (26.02.2009)

Sice je to místy přihlouplá komunistická agitka, ale já se na tyhle filmy koukám z velkým nadhledem. Nevytáčí mně to. Ta doba byla svým způsobem hodně naivní a spoustu lidí věřilo v nerealistické ideály. Naopak to beru jako perfektní studijní materiál tehdejší propagandy a hlavně jsou tu zachyceny jedinečné tehdejší reálie, které se ztratili v prachu času. (21.06.2013)

Budovatelské komedie jsou naštěstí o něco koukatelnější než budovatelská dramata, proto k nim obvykle nejsem tak přísný jako k druhým zmíněným. Rackovi (filmu obecně, méně už hlavnímu protagonistovi) se po většinu času dařilo kouzlit na mé tváři lehce pobavený úsměv, předvedená prostředí mi byla natolik neznámá, že filmu můžu přičíst k dobru i stránku edukativní. Jsou i horší agitky. (12.10.2009)

Když si spoustu věcí odmyslím a nad spoustu věcí se povznesu, tak je to vlastně celkem příjemný film nabitý optimismem a radostí z práce. Hraje zde plno dobrých herců. Z nichž určitě nejvíce vyniká Rudolf Deyl. Ale i Vrchota a Řepa stojí za koukání. Komunistická strana na to šla velmi chytře, neboť pochopila, že film je velmi jednoduchým nástrojem na ovládání lidí a přitom jim vštěpovala svou jidinou víru. K tomu se film využívá i dnes. (06.10.2012)