Hořká láska

Ideologické, ovšem celkově velmi silné drámo, které se rozhodně nevyvíjí tak jednoduše, jak ho zde popsal distributor (v tomto případě nám jednoduše lže). Silné dramatické cítění scénáristy Jana Procházky, je jednou ze záruk skvělé podívané. Stejně tak precizní režie Josefa Macha, nabízející výborné záběry, dokonale podporující jakoukoli atmosféru - Bekovo pokus o zmrtvýchvstání je skoro hororová záležitost. V nadprůměru drží film i Ludvík Podéšť svou hudbou. Snímek nám jasně ukazuje nejen ty "zlé", majetkuchtivé pánbíčkáře a "hodné" o vše se dělící jezeďáky, ale také velmi slušnou psychologii dvou postav a jejich zakázané lásky. (Challenge Tour 2015) (29.04.2015)

Jednu hvezdu navic pridavam pro Evu Kubesovou, ktere to tady opravdu moc sluselo, a ktera byla vyborna. Jinak jde o dalsi z cernobilych dramat ve stylu sedlak vs kolchoz (druzstvo). Pod touto ustredni linii se pak vine druha, kde Kubesova odolava svodum mladeho a zdraveho bratra sveho nemocneho manzela. Manzel Bek upoutany na luzko po uraze, v zaveru pak temer frankensteinovsky... Zajimavej film s hezkym zaverem. (08.12.2015)

Poněkud hořce tohle vesnické drama šmrncnuté se "socialistickou agitkou" a v závěru pak i maličko s červenou knihovnou vskutku působí. Situace, za níž se potkává pokrokově smýšlejí Jakub se ženou svého staršího bratra, je hodně neutěšená (viz třeba až téměř hororová scéna, kdy se Josef Bek snaží o "zmrtvýchvstání"). Hořkou pachuť v ústech však ve mě vyvolala spíše ona ideologická linka příběhu konfrontující mj. věřícího a tudíž zpátečnického otce (Zdeněk Štěpánek) se svým synem sympatizujícím s kolchozníky. Ještě, že to vše bylo (mj. díky velmi kvalitní hudbě Ludvíka Podéště) obaleno do poměrně příjemného "hábitu". Herecky možná poněkud překvapí Josef Bek v poměrně dramatické (ač vedlejší) roli. Naopak Zdeněk Štěpánek (zde s poněkud úsporným hereckým projevem) člověka překvapit rozhodně nemůže. (10.05.2024)

Hořké drama. I happy-end zanechá na jazyku lehce štiplavou příchuť. Příběh je svým zpracováním sice logicky poplatný době vzniku, ale jeho základní atributy zůstávají. Touha po obyčejném lidském štěstí nám přetrvává i tváří v tvář těžkým životním zkouškám, jimž jsme vystaveni. Můžeme si svých povinností být vědomi, jak chceme, jsou věci, kterým se vzdoruje těžko. A láska je jednou z nich, i když to dnes mnohým může znít jako klišé. Filmu kraluje silně, až pohádkově, schématické pojetí celé rodinné tragédie. Oba protagonisté, jinak zcela obyčejní lidé, totiž po celou dobu prokazují mimořádně vysoký morální kredit (uvědomme si, že celý příběh se odehrává v rozmezí několika měsíců, ne-li let) a jejich závěrečné „selhání“ je okamžitě „potrestáno“ definitivním katastrofickým rozuzlením, z jehož patosu a síly se nám až tají dech (neobvyklá herecká příležitost pro jinak povětšinou komediálního herce Josefa Beka, vynikající studie člověka, propadlého naprostému zoufalství). Přesto se jedná o dobře a poctivě odvedené filmařské řemeslo v rámci daného žánru a snímek by si jistě zasloužil více pozornosti. (27.05.2015)

Je to celkem roztomilé, že nám disributor nabízí drama ze současnosti. Ovšem v roce 2015 je rok 1958 hlubokou minulostí nejen svým tématem kolektivizace, ale lze vnímat i velký posun v mezilidských vztazích. Dnes by se už nikdo nepozastavoval nad láskou ke švagrovi, spíš se nabízí otázka, jak se dařilo ženě tak dlouho snášet bezcitné jednání tchána a zřejmě i předúrazové chování manžela. Nicméně v roce premiéry šlo bezpochybu o velice aktuállní téma, které zcela jistě vzbudilo divácký ohlas. Hlavní přednost filmu vidím v dobové atmosféře a ve vylíčení hlavních postav. Nelze přehlédnout jasnou ideovou linku (přívětiví a vždy ochotní kolchozníci, věřící, tudíš zpátečnický otec, syn komunista, prosazující výdobytky moderního světa). Z hlediska psychologie by mě osobně potěšil příběh, kdy se manželé vyrovnají se zraněním manžela, dokáží vytvořit nový vztah a žena je schopna v sobě přepracovat zcela pochopitelné sympatie ke švagrovi. To by bylo panečku drama!! (30.04.2015)