Hořká láska

Jan Procházka v 50. létech psal věci na téma kolektivizace, kde komunismus oslavuje (příkladem budiž tento film s melodramatickou zápletkou, ten konec je teda strašnej), aby v 60. létech procitl a začal psát témata o kolektivizaci jakožto zlodějské lumpačině komunistů (Noc nevěsty). Hořká láska je jinak film vcelku slušně zahraný s fungující dobovou atmosférou a výbornou hudbou Ludvíka Podéště. (26.05.2017)

Co sa tyka despotickeho otca, taxom videl este ako maly Via Mala s Mario Adorfom. Ten bol teda pekne brutalny - a pozeram, ze reziser Josef Mach antocil takyto film - dvojica sa snazi vymanit sa v 50. rokoch z podrucia despotickeho otca. Coz je u mna vyborny namet na film, musim vyzdvihnut najma Stepanka a Kubesovu - zahrali to naprosto vyborne. Tak, tak Veriaci su vacsinou majetkuchtive vychcane kurvy a oproti tom ustoja bezbozni ateisti - ktori samozrejme majetky, pozemky, domy... a cely ten hnoj, teda honbu za materialnymi statkami odmietaju. za seba beriem druhu kategoriu - tu ateisticku : 70 % (11.08.2018)

Poněkud hořce tohle vesnické drama šmrncnuté se "socialistickou agitkou" a v závěru pak i maličko s červenou knihovnou vskutku působí. Situace, za níž se potkává pokrokově smýšlejí Jakub se ženou svého staršího bratra, je hodně neutěšená (viz třeba až téměř hororová scéna, kdy se Josef Bek snaží o "zmrtvýchvstání"). Hořkou pachuť v ústech však ve mě vyvolala spíše ona ideologická linka příběhu konfrontující mj. věřícího a tudíž zpátečnického otce (Zdeněk Štěpánek) se svým synem sympatizujícím s kolchozníky. Ještě, že to vše bylo (mj. díky velmi kvalitní hudbě Ludvíka Podéště) obaleno do poměrně příjemného "hábitu". Herecky možná poněkud překvapí Josef Bek v poměrně dramatické (ač vedlejší) roli. Naopak Zdeněk Štěpánek (zde s poněkud úsporným hereckým projevem) člověka překvapit rozhodně nemůže. (10.05.2024)

Starý film ze zemědělského prostředí, který snad nebyl v televizi nikdy promítán, mne velmi zaujal. Sama jsem v takovém prostředí vyrůstala a z vyprávění svých rodičů a prarodičů mám i řadu jejich originálních vzpomínek. Byli to tvrdí lidé, lpící na svém majetku, který se dědil po generace v jejich rodině a existovala pro ně jenom dřina. Život těchto lidí byl bez citů, bez dárků, bez moderní mechanizace, bez dovolené, kultury, zábavy či výletů. Oceňuji zde skvělé herecké výkony Zdeňka Štěpánka a Josefa Beka, působivě vystiženou dramatickou atmosféru a příjemnou hudbu. Je fajn, že televize provětrává svůj archiv. Ráda se podívám znovu, pokud bude příležitost. (28.05.2017)

Je to celkem roztomilé, že nám disributor nabízí drama ze současnosti. Ovšem v roce 2015 je rok 1958 hlubokou minulostí nejen svým tématem kolektivizace, ale lze vnímat i velký posun v mezilidských vztazích. Dnes by se už nikdo nepozastavoval nad láskou ke švagrovi, spíš se nabízí otázka, jak se dařilo ženě tak dlouho snášet bezcitné jednání tchána a zřejmě i předúrazové chování manžela. Nicméně v roce premiéry šlo bezpochybu o velice aktuállní téma, které zcela jistě vzbudilo divácký ohlas. Hlavní přednost filmu vidím v dobové atmosféře a ve vylíčení hlavních postav. Nelze přehlédnout jasnou ideovou linku (přívětiví a vždy ochotní kolchozníci, věřící, tudíš zpátečnický otec, syn komunista, prosazující výdobytky moderního světa). Z hlediska psychologie by mě osobně potěšil příběh, kdy se manželé vyrovnají se zraněním manžela, dokáží vytvořit nový vztah a žena je schopna v sobě přepracovat zcela pochopitelné sympatie ke švagrovi. To by bylo panečku drama!! (30.04.2015)