Hlava 22

George Clooney a spol natočili po čertech povedený seriál. Perfektně zrežírovaný a zahraný, vtipný a smutný zároveň a také trošku absurdní. Čím víc se hlavní hrdina v podání báječného Christophera snaží dostat z válečné mašinérie, tím víc ho drží kolem krku a ve finále (skoro) až za koule. Některé scény a situace (Major, Major, Major- povýšení na kapitána- rozhovor s italskou dívkou při předávání prstenu) naprosto dokonalé, což s lze s mírnou nadsázkou říct i o všech šesti dílech. (29.05.2019)

Tento mini seriál som si zamiloval. Asi to nieje prekvapenie, keď mám medzi obľúbenými seriálmi samé vojnové kúsky. Toto bolo ale veľké prekvapenie. Christopher Abbott absolútne úžasný. Dávam tomu mesiac a stavím sa, že ho budem mať medzi obľúbenými hercami. Už v snímke Sweet Virginia (2017) bol skvostný. Až mi je divné, že tu vyzerá o 10 rokov mladšie. Respektíve - nečakal by som, že dokáže na mňa pôsobiť, že má nejakých 20-22 rokov. Tiež pochválim prenádhernú sestričku Tessu Ferrer, strašne ma mrzí že to s ňou skončilo tak otvorene. Ale hold to je vojna. Tiež ma mrzí málo priestoru pre režiséra snímky Georgea Clooneyho. Hral tu veľmi zaujímavú postavu, z ktorej by som si dal viac. Tiež Hugh Laurie, ktorého nejak zvlášť neobľubujem sa mi tu páčil a tiež škoda malého priestoru. Úžasné šokujúce momenty a v skutku smutný koniec. Ja chcem viac !! (15.04.2020)

Opakováním k novému, anebo přímou trasou ke vždy stejnému? Názorný příklad, naprosto zřejmě unikající autorům: původní knižní logo MaM se v minisérii mění na MM a v tomto rozdílu je obsaženo vše – iluzivní spojka & vytvářela vnitřní diferenci a zdání, že dvě M jsou něco jiného, než jediná osoba Milo Minderbindera, která stojí za vším tím podnikem: měli jsme tu tedy stejnost, který se diferencuje od sebe samé a vytváří něco nového, stále se rozpínající svět ve světě, cirkulární ekonomika od M k M se symbolem & plným zákrutů a kruhovostí času. Oproti tomu MM spojené společnou vertikálou kde jedno M končí tam, kde druhé začíná, odkazuje k jednosměrné vertikále času alias linearitě času a vyprávění, které  je v případě amerických seriálů, netflixových sérií, Apple TV produktů, HBO minisérií a hollywoodských filmů stále jedno a to samé, věčný návrat stále stejného vyprávěcího mustru, vizuálních a narativních klišé a s tím glajchšaltovaných obsahů, které jsou tak v protikladu k tomu nejzákladnějšímu stavebnímu kameni knižní předlohy, že se nedá toto nereflektovat, jelikož se nejedná o změnu legitimní (protože jakýkoliv přepis knihy do filmu se původním čtenářům vždy jeví jako zjednodušení/pokroucení atp., což ale není tento případ u tohoto znásilnění samotné základní struktury vyprávění), ale politickou, ideologickou a Uměleckou s velkým u, proti čemuž je třeba bojovat vždy a všude a všemi prostředky! (10.05.2022)

Kniha mne chytila v oblasti povinné četby. A po padesáti stránkách jsem ji odepsal s tím, že jsem se v ní nevyznal a ani mne moc nechytila. I když jsem fanda absurdního humoru, tak zde jsem se nechytil. Seriál byl teda trochu otazník, ale jak se ukázalo, tak byl spíše příjemný vykřičník. Zjistil jsem, že na poli odvyprávění a audiovizuální možnosti se to uchytilo mnohem lépe a zábavněji. Ukázalo se, že jde o velmi bizarní humor, který poukazuje na absurditu války a válečného systému samotného. Postavy mají charakter a příběh, absurdita u nich také funguje a vytvoříte si o nich bezchybný vztah. Musíte se asi umět vcítit a taky mít pro to cit. Je mi totiž jasné, že toto se nelíbilo dost lidem, ale hold jde o styl humoru. Ten mi zde seděl. Jen ten až moc otevřený konec, který vlastně nic nepřinesl byla další věc. To nic nemění na tom, že zatím jde pro mne o jeden z nejlepších seriálů tohoto roku. (16.06.2019)

Mdlé. Zajímalo mě, jak moc je to blízké předloze. Ze zvědavosti jsem ji začal číst a zjistil, že Hellerova kniha je plná zajímavých postaviček a jejich vzájemných interakací, které jsou velmi - opravdu velmi - zábavné. Seriál si z toho samozřejmě něco bere, ale nejblíž se to kvalitám předlohy přiblížilo v prvních minutách prvního dílu. Jinak mi ale přijde, že tvůrci zkrouhli vše zajímavé, mnohé dobré vynechli a celé to zaobalili do žlutohnědé bezvýraznosti. Hellerovu předlohu však vřele doporučuji. Filmová adaptace z roku 1970 mne bavila o trochu více. Sice trpí stejnými problémy, ale neni tak táhlá, takže se člověk nenudí tak dlouho (nebo tak intenzivně) a současně je obsah jaksi "nasekanější". (23.07.2019)