Chvilky

Mám jedno slovo... dokonalost! Herecký výkon Jenovéfy byl perfektní, ale stejně tak ostatních herců, kteří nádherně hráli charakterové postavy v životě mladé ženy. Proč dokonalost? Protože prostě film zobrazuje život... normální obyčejný život. Tak jak plyne a běží, žádné velké holywood drama a lásky, žádné happyendy. Obyčejné denní starosti, obyčejné lidské smutné i "veselé" trable, obyčejné lidské nedokonalé vztahy. Obyčejné denní dialogy s lidmi ve vašem životě. Naprosto dokonalé byly dialogy s babičkou a otcem. No dialogy, spíš monology z jejich strany, ale to bylo přesně to dokonalé. Ze života. Taky většinu návštěv babičky trávím jen tím, že poslouchám její neustálý proud slov a občas řeknu "hmm jo" :D I kdyby člověk něco chtěl říct, ví, že to nemá cenu. Buď už má babičku se sklerozou, která vám během třetí věty skočí do řeči, aby zopakovala něco, co již řekla, nebo má babičku, které, když by oponovala - že ne díky, nechci tvoje šaty, cos nosila ve svých dvaceti, tak jste za drzého fracka :D A je jedno, jak moc jste dospělí :D Hrozně se mi líbí komentář troufalky - "komprimovaná deprese" - nádherně to sedí. Prožila jsem s Anežkou takový "komprimovaně depresivní večer". (16.11.2020)

Jenovéfa velmi dobrá, zbytek poměrně rozpačitý. Místy zajímavá zpověď současného mladého života se všemi jeho pochybnostmi a traumaty. Jenže.. naše hrdinka se nejprve setkává s babičkou, která ji připomene její nedostatky, s otcem, který s podrýváním sebevědomí prakticky pokračuje, matkou, která kromě kritiky přidá i kus vlastních démonů.. a tak pokračujeme dál. S každým strávíme nějakou chvíli, u každého částečně pochopíme, jaký je naše hrdinka asi člověk, respektive jak ji vidí její okolí plné uštěpačných poznámek a jak ji vnímáme my, diváci. A jak s tím vším tahle křehká duše (ne)bojuje. Vzájemné dialogy a situace jsou solidně odpozorované a přirozeně zahrané. Jenže chybí mi další krok. Cesta ven schází. Jen tichý a odevzdaný souhlas. To, že dcerka/vnučka mnohdy jízlivě zareaguje, nepředstavuje žádný výbuch. A ten jsem čekal. Prostě něco, co mě mělo emočně uspokojit. Ve výsledku jen nedochucený portrét mladé ženy. Dvě až tři hvězdy!! (21.05.2019)

Režírovat svůj vlastní scénář, by měli jen opravdu talentovaní, ale hlavně soudní tvůrci. Beata Parkanová minimálně jedno z toho postrádá v tak velké míře, že stvořila film, který působí tak amatérsky, že ho někteří lidé považují za artmovie. Dlouhé záběry o ničem + krátké dialogy o h...ě = spousta prostoru pro úvahy, co se děje v hlavě Anežky (pro 99% heterosexuálních mužů opravdu hooodně složité zadání). Do těch jalových záběrů by se hodily titulky, kde by Beata Parkanová ozřejmila, co se vlastně tímto filmem snaží sdělit. Možná to bylo zřejmé ze scénáře, ale z filmu jistě ne. Pokud se pokoušela ukázat své démony, nebo pohled na svět, je mi jí líto, ale nic víc pozitivního asi o Chvilkách napsat nejde. (27.04.2019)

"Anežko co potřebujete? Každý něco potřebuje… Co potřebujte, abyste mohla cítit své potřeby?" Chvilky, které stráví studentka Anežka u psycholožky, patří za mě mezi nejsilnější momenty tohoto jinak docela těžko stravitelného filmu, Sice tu dotyčná ze sebe není schopna vydat ani slovo, divák sledující všechny ty předchozí Anežčiny "chvilky" (nevyžádané rady, které je dotyčná nucena přijímat od jednotlivých členů rodiny, nepříliš utěšený milostný život, obětavá péče o babičku i psychicky nemocnou matku) však tomuto mlčení i docela rozumí. Čemu ale moc nerozumí je, co bylo či je příčinou všech těchto toxických "chvilek". Ve finále to v člověku vyvolává pocity bezvýchodnosti a beznaděje. Jenovefa Boková tuhle bezvýchodnost a beznaděj ztvárnila skvěle. Ale to mi v tomto případě na víc než na 3 hvězdičky nestačí (08.07.2022)

Spociatku vyborny film, fakt to zacina namakane, holka si udrzuje rodinu v pohode ale za cenu permanentneho ustupovani a vyhyba sa konfliktom a nedorozumeniam. Cesta do pekla jest dlazdena najlepsimi umyslami, o tomto je film, a funguje. Kulisy su vyborne, dialogy obycajne, tempo namakane, skoda len toho ustreleneho zaveru - kludne mohla vybuchnut a film by sa skoncil tym, jak si rodina ide poradit s jej vybuchom a naslednymi nasledkami. To bych uvital, takyto koniec vo filme bol o hovne - teda zase pardon, mne to uniklo a chcel som napisat ze nebol domysleny a posobil slaboducho. Parkanova je zrejme rezisersky talent do buducnosti. sledovat jej tvorbu . 67 % (24.08.2019)