Dívka v pavoučí síti

Ten příběh dost vykuchali a překroutili. Těšil jsem se na Claire Foy, ale zatímco Rooney Mara i Noomi Rapace na roli Lisbeth skvěle pasovaly, Claire se na ni tolik nehodí, působí moc hodným dojmem, herecky ploše. Představitel Mikaela je moc mladej, nemá pořádný charisma a jeho postava je ve filmu totálně nevýrazná. (22.01.2019)

Kdybych neměl slabost pro Lisbeth Salander a Claire Foy (a ostudně nevyužitou Vicky Krieps), hodnotím přísněji. Nevadí mi, že tvůrci Lisbeth definitivně proměnili v komiksovou superhrdinku, která si rány ošetřuje vteřinovým lepidlem, na povzbuzení šňupe rozdrcené tabletky amfetaminu, dokáže se přemísťovat z místa na místo bleskovou rychlostí a k nahackování NSA potřebuje míň času, než kolik běžnému smrtelníkovi zabere uvaření kafe (k tomu směřovala už Larssonova trilogie). Problém je, jak fušersky této proměně uzpůsobili zápletku podstatně vrstevnatější, více perspektiv zohledňující (a střídající) předlohy a způsob vyprávění. Události jsou na sebe napojovány strašně ledabyle a repetitivně, podle stále stejného vzorce (někdo se někoho pokusí unést/zabít, dotyčný je dopaden/unikne a znovu dokola). Postavy se přes náznaky psychologizace (Lisbethino trauma kvůli sestřině zradě) chovají jako v tuctovém akčním filmu a jejich hloupá rozhodnutí pro ně příliš často nejsou fatální jen díky šťastným náhodám a magicky bezchybnému načasování. Vizuální styl, vycházející ze scandi noiru a punkové a S/M estetiky, jen kopíruje Finchera a Alvarez mnohem víc než pomalých odhalujících záběrů (jako je ten první po „bondovských“ úvodních titulcích), které vyvolávají neklid a nepříjemné pocity, využívá rychlého nepřehledného střihu, který veškerou atmosféru pohřbívá. Nejvíc „doma“ je režisér zjevně během scén s prvky body hororu, které jediné nejsou stejně bolestivě generické a zaměnitelné jako zbytek. Claire Foy v roli Lisbeth Salander rád uvidím znovu, ale ne ve filmu, který ze všeho nejvíc připomíná feministickou odpověď na Zastav a nepřežiješ. 55% (05.11.2018)

Fajn scénář, jenže co naplat, když Claire Foy ani omylem neoplývá charismou Noomi Rapace a Rooney Mara. Filmová adaptace (švédská i americká) Milénia těžila především ze skvělého obsazení a také z výrazného vizuálního stylu. Když sledujete Dívku v pavoučí síti, tak to chtě nechtě srovnávat prostě budete a na poli režie a hereckého obsazení je to prostě jen slabší odvar předchozích filmů. Což zamrzí, protože příběh je hodně zajímavý. (23.02.2019)

Knihu Davida Lagercrantze jsem nečetl a ani se k tomu nechystám, protože mě to neustálé americké parazitování otravuje, u filmů to ještě jsem schopen skousnout, ale dál už nejdu. Byl jsem zvědav, jak tvůrci zvládnou navázat na Milénium, ale ukázalo se, že s tím neměli nejmenší problém. Šli na to jako kretén u testu mentálních schopností a narvali čtvereček do kruhového otvoru, ve výsledku to sice příliš nepasuje, ale úkol byl splněn. Logika si občas musela dát pauzu, sem tam došlo na dějovou zkratku, ale už jsem, bohužel, viděl mnohem horší záležitosti. (07.05.2019)

Lisbeth Salander se vrací a má za úkol ukrást NSA program, který chce jeho tvůrce zpátky. Bohužel o něj mají zájem i členové nebezpečného gangu, kteří Lisbeth znají lépe, než si vůbec dovedla představit. Dívka v pavoučí síti je o dost méně ambiciózní než americká verze Mužů, kteří nenávidí ženy a spokojí se s tím, že chce být zábavným a moderním špionážním thrillerem s překvapivě velkým množstvím dobré akce. Je to trošku pitomější než Fincherova verze, ale nudné ani v nejmenším, jen prostě jiné. Ty dvě hodiny mi ale v kině uběhly docela příjemně. (07.11.2018)