Zločiny Velké Prahy

Odpadní a nudná záležitost z hlediska námětů, příběhů, scénáře, prostředí, vyšetřování, hereckých výkonů i protivné hudby a spousty otravné vaty. Extra kapitolou je odporná neposedná nakřivo kamera se záběry od kolen a obraz doplněný protivnými filtry, což umocňuje nepříjemný pocit za sledování až na úroveň úplného zhnusení. (6%) (05.04.2021)

Niektoré prípady ušli, ale zároveň mnohé sú nudné, zbytočne naťahované. Dĺžka jednej časti cez hodinu je celkom zbytočná, pretože sa automaticky vypĺňa zbytočnou vatou. V každej časti sa mrdá, ako by to bolo už povinnosťou. V podstate aj vrchol seriálu je mrdanie a Langmajer vlastne už v žiadnom filme nič iné nerobí. Vidíme tu celú plejádu českých hereckých hviezd, ktorí si kde tu zahrali, máme tu však aj zbytočné maďarské postavy - bolo to vôbec nutné? Nesedia ani niektoré dátumové veci - v roku 1922 je žena stíhaná za zákon, ktorý bol schválený po zavraždení Rašína v roku 1923. Veľmi slabé tri hviezdy, v podstate zaujímavé boli len kostýmy. (25.12.2021)

Sice oslava diverzity, v každém dílu jedna "menšina". Ale když je to dělané z hlediska nostalgie za monarchií, tak i takovou masírku snesu. Nebo: spíš než nostalgie za monarchií je to prostší nostalgie za dobami před válkou. Pokud jde o zpracování, čekal jsem pitomou selanku. Nečekal jsem, co přišlo: skvělé zobrazení, jak většina mužů středního věku žije život v tichém zoufalství. Takže kýč, ale takový, který mě úspěšně dojímá. Plus tedy pana Plesla jsem bezmezný fanoušek, a vůbec na celou trojici detektivů byla radost pohledět. Chápu, že postava policajta sukničkáře je velké klišé - ale od pana Langmajera toho ladymana beru a ještě se u toho přitrouble spokojeně usmívám. (12.11.2023)

10/10 Vhledem k tomu, že se dříve to naše slavné období první československé republiky (1918-1938) stereotypně zobrazovalo jen z pohledu konce, nikdy nechyběla hrozba nacizmu a atmosféra předčasného konce byla klíčem, jak ty prvorepublikové příběhy vyprávět, jsou Zločiny Velké Prahy dílem pokrokovým. Společně s První republikou (která sice předčasně skončila už v roce 1931) a Četníky z Luhačovic (kteří začali hezky pozvolna v roce 1919) jsou Zločiny Velké Prahy (vsazené do roku 1922) příspěvkem k moderní dramaturgii, která se najednou 20. let nebojí a neignoruje je. A to samo o sobě je jednoduše skvělé. Pořád ještě se vyrovnáváme s pohledem na masarykovskou republiku z hlediska státní kinematografie a televize, která cíleně zobrazovala jen negativní stránky ve snaze utužit názor, že dneska se máme přece mnohem líp. Takže za zásadní změnu tleskám, k samotnému seriálu mám jen smířlivý komentář o tom, že příště to snad bude lepší, když se v ČT teprve učí nové řemeslo. Potenciál ohromný, jednotlivé případy slabé, nějaká zásadní rámcová linka chybí, takže to hlavní, co můžeme sledovat je maďarská domácnost bývalé šlechty, mladá láska na zapřenou a jedno sociální drama jak vystřižené z Kmínkova Zlatého ptáčete. (10.04.2021)

Kdo má rád první republiku a tehdejší reálie, včetně architektury, umění, nábytku, talířků, tabatěrek, oblečení a dalších parafelnálií, tento seriál bude pro něho fetišistickou záležitostí. Kriminálního je v něm o trochu méně, ale koukatelné to je. Chtělo by to možná víc humoru mezi hlavními protagonisty, ale chápu, že postava Budíka je většinu času spíše frustrovaná než spokojená. Plesl je sice vynikající, ale jeho figura, tak jak je napsaná, poněkud časem ztrácí na zajímavosti, nevyvine se ze své "rakouské frustrace" v deseti dílech prakticky nikam. A to je škoda. (26.11.2023)