Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerHrají:
Zuzana Bydžovská, Jaromír Hanzlík, Václav Postránecký, Vladimír Brabec, Bořivoj Navrátil, Petr Štěpánek, Jiří Štěpnička, Ladislav Trojan, Marek Ronec, Eva Spoustová, Jiřina JiráskováObsahy(1)
Petrohrad roku 1758. Jeden den velkokněžny Kateřiny Alexejevny (Z. Bydžovská), dřívější Sofie ze Zerbstu a Anhaltu, pozdější carevny Kateřiny Veliké. V téhle chvíli je ovšem Kateřina jen manželkou Petra III. (J. Hanzlík), následníka trůnu. Vládnoucí carevna Alžběta je však už stará a nemocná, a tak jsou nejvyšší carští hodnostáři v plné "diplomatické" aktivitě. Kolem osmadvacetileté Kateřiny víří služebníci, gardisté, kancléř, manžel, milenec. Nejde o nic méně a o nic více, než kdo bude napříště vládnout a kdo bude na výsluní. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Co to bylo za chlapa, co šel odtud? – Kněžna Jelizaveta Nikolajevna Nižnina. – Ta má teda ránu! Byla-li někdy nějaká země plná absudit a podivenství, pak se celkem bezpečně jednalo o širou matičku Rus. Bez výjimky nás o tom ostatně přesvědčuje další Daňkův útržek, jež se tentokrát zaměřuje na aklimatizaci budoucí carevny Kateřiny II. Veliké. Ta z podivu nevychází po celou dobu nepřetržitých návštěv, které tak elegantním a roztomilým způsobem končí na bočním schodišti neexistujícího kněžnina pokoje a kde klíčovou roli hraje sklenice na stole. Do excelentního hereckého koncertu se tu, jak jsme již zvyklí, spojují jednotlivá mistrovská unisona Zuzany Bydžovské, Jaromíra Hanzlíka, Václava Postráneckého, Vladimíra Brabce, Jiřího Štěpničky a dalších, kteří své role pojali s pověstnou gogolovskou nadsázkou. Dějiny mohou být někdy i fraška. ()
Neskonalá báseň ironie, to je Jeden den velkokněžny. Čtyři roky před skonem Kateřiny I. to budoucí Kateřina II. neměla věru lehké. Ke kontextu velice dobře vypomůže předchozí znalost alespoň jednoho filmového životopisu Sofie ze Zerbstu a Anhaltu, divák (a potažmo čtenář) si pak mnohem lépe vychutná paradoxy a paraboly všech těch okatých narážek, jakoby nedokončených dialogů, které tak jasně a přímočaře končí zkratkou na venkovním schodišti. Doporučit přirozeně mohu klasickou verzi s Marlene Dietrichovou (1934) nebo televizní s Julií Ormondovou (1991) "Tady jsou krysy?" "Ale krysy jsou v každém dřevěném domě." "To je kamenný dům." "No vidíte, i tady jsou krysy. Váňa má nařízeno tu jistou chytit a uspořádáme s ní soud." ()
Neprotestuji, nikdy a ze zásady neprotestuji … Čí to je sklenice ? Moje. Já jen, aby z ní nepil nějaký komorník. (Komorník pil rovnou z karafy) Já bych vás za taková slova hnala na Sibiř. Ale vy nejste carevna . Ale budu !! Dějiny mohou býti někdy fraška bohužel, nebo bohu dík ? ()
To je vaše sklenice, kněžno? Ano. Já jen, jestli z ní nepil nějaký komorník. Skvělá konverzační hříčka, plná ironie, stojící na Zuzaně Bydžovské. Neméně dobře je zahraný pomatený carevič v podání Jaromíra Hanzlíka. ("Pověsil jsem tu krysu, co zabila dva mé vojáky ve stráži, u sebe na lustr. Přijďte se podívat"). ()
po tížívějších útržcích jeden oddychový, žertovný. I když jen zdánlivě, ono být tehdy v kůži velkovévodkyně rozhodně moc oddychové natož žertovné být nemohlo. Ostatně ono nemohlo být snadné být kýmkoli na carském dvoře neboť každá pozice, včetně obyčejného komorníka, se mohla velice rychle ukázat jako velice vratká. Jak je tradiční v Daňkově cyklu, všichni zúčastnění herci jsou výborní. Jen jeden drobný detail - mezi skokem z okna na schodiště a do záchranné plachty je sakra rozdíl. Skok po zádech na schody by myslím nerozchodili ani bratři Orlovové. ()
Reklama