Ninočka

Veľmi úsmevná a zábavná staromilská romantická komédia o žienke boľševičke, ktorá náhodou zistila, že svet nemusí byť len o chlebe, vode a sviatočnej omelete (pokiaľ si ale človek prinesie vlastné vajcia). Humor na princípe politicko-kultúrnych rozdielov medzi dvoma krajinami tu funguje po celý čas, hlavne v prvej polovici, keď sa Ninočka ešte len zoznamovala s prostredím. Ku koncu sa mi potom páčil ten vtip s lietajúcim kobercom... Skrátka veľmi pozitívny film s božskou G. Garbo v hlavnej úlohe (jej hlas bola jedna veľká nádhera), ktorý vám vykúzli úsmev na tvári a zaručí príjemné rozjímanie a relax. Silný nadpriemer. 85/100 (16.11.2017)

V rámci kariéry Grety Garbo funguje Ninočka jako její osvědčený top, film "líbící se všem". Zastiňuje z této pozice ale bohužel celou škálu mnohem lepších filmů. A je skutečně absurdní jít do Ninočky s tím, že uvidíme Garbo se poprvé smát (proč mi jenom takhle doporučovali film i v Ponrepu? :( ). Její smích už dávno předtím prověřil němý i zvukový film, můj nejoblíbenější příklad je z Královny Kristýny, kde byla nádherně přirozená. Ostatně tento reklamní trik měl sice ve své době opodstatnění, proč se ale pak všichni unifikovaně nesmějí i se Ženou dvou tváří? Aha, tam zase chybí to prověření zubu času a selektivní výběr do všech těch pseudoseznamů zlatého fondu (světové kinematografie). Takže hoďme radši za hlavu všechny tyto křivé náhledy na věc a nechme se jednoduše rozesmát soudružkou Garbo, kterak studuje mapu na tramvajové zastávce a posléze se jako malé dítě nechá sbalit na nejednoduší ženské cetky. Zahodí ideály komunismu a pochopí, že půlnoční setkání rafiček na ciferníku hodin je ta nejromantičtější věc na celém světě. Melvyn Douglas se stal milencem Garbo celkem třikrát, poprvé to bylo v Jakou mne chceš mít (1932) a po úspěchu v Ninočce byl doporučen také do její labutí písně v Ženě dvou tváří (1941), která se měla stát Ninočkou 2, ale Pearl Harbor to překazil. Jest to dobrý herec, má styl i humor, a navíc si ho dokážu představit ve spodním prádle, aniž bych se musela červenat. (25.02.2011)

Celkom dobre som sa zabával na 80-ročnej romantickej komédii Wilderovského razenia. Greta Garbo ma prekvapila hneď dvakrát. Spočiatku tým aspergerovsky ladeným ideologickým prejavom a la Sofia Helin z Mostu a neskôr uvoľneným smiechom, ktorý bol u nej taký vzácny. Na časti dialógov je možné sa zasmiať aj dnes. Nepovažujem Ninočku za mimoriadny film, ale ako som napísal v úvode jednorazovú zábavu napriek veku poskytne aj dnes. (29.08.2018)

„Jak může bolševická propaganda získat mezi muslimy úctu, když se Vaši zástupci Buljanov, Iranov a Kopalski opíjejí tak, že vyhodí koberec z okna hotelu a stěžují si vedení, že nelétá?“ Já to tedy nevím a nechápu ani to, jak může uvědomělá soudružka zapomenout na blaho svého lidu při feromonových komunikacích s jakýmsi buržoázním feudálem, ale jinak jsem si zcela jist, že Ninočka je vynikající komedie z doby, kdy se filmy ještě točily pro radost diváctva. (09.10.2012)

Tentokrát soudruzi, jsem si řekla, že budu přísně objektivní a objektivně přísná, byť se jedná o černobílý film. A díky tomu předsevzetí mohu směle říct, že... to je naprosto skvělý film ze staré školy, se spoustou hlášek a za dobu jeho trvání vyinkasujete spoustu pohlazení na duši. Samozřejmě, je hodně romantický: "Slyšíte? Je půlnoc. Jedna ručička se setkala s druhou a líbají se. Není to báječné?" Je to báječné... A komunistická Ninočka, která je na začátku přívětivá jako zima v tajze, v Paříži roztaje a otvírá okna: "Vždycky mě trochu mrzelo, že naše vlaštovky odlétají v zimě do kapitalistických zemí... teď chápu proč. My máme velké ideály, a oni správné klima." (22.02.2015)