Miláček pluku

Výborná klasická komedie z počátku třicátých let pojednávající příběh o povolání c. a k. záložáků na vojenské cvičení. A protože je námět podobný předchozímu snímku ´C. a k. polní maršálek´(1930), dá se ´Miláček pluku´ považovat za volné navázání na tento film. Všichni si pamatujeme, jak se Vlasta Burian ve své roli převlékl za důstojníka a co všechno se z toho semlelo. V tomto snímku je to obdobné. Nějaký pan Kohout, coby nevoják, se rozhodl nastoupit na vojenské cvičení svého zaměstnavatele, který zrovna chystal svoji vlastní svatbu, a to přímo za důstojníka. A to jenom proto, aby nebyl všem pro smích, že je nevoják. V této roli se představil Jára Kohout, který svou komikou nijak za Vlastou Burianem nezaostává. Rozdíl mezi nimi je jen v tom, že Vlasta Burian byl hlavně mistr mluveného slova, zatímco Jára Kohout byl mistr spíše v grimasách. Tomu navíc stejnou měrou sekunduje Ferenc Futurista v roli otce od rodiny, kterému zrovna žena, s tváří Jiřiny Štěpničkové, porodila dítě a on, místo aby se postaral o rodinu, musel narukovat. Jak to vtipně okomentoval: “ Císař pán si na mě vzpomněl.” Humoru a groteskních scén je tu více než dost a navíc příběh obsahuje spoustu na svou dobu nádherných písniček s vtipnými texty. A není divu, neboť se jedná o filmovou podobu divadelní hry představované jako fraška o čtyřech dějstvích. Po technické stránce je snímek typický na třicátá léta, avšak svým humorem, komediálností a ucelenou nadsázkou dokáže i po tolika letech od natočení pobavit stejně dobře, jako výše zmíněný ´C. a k. polní maršálek´. (15.10.2020)

Přikláním se ke třem hvězdičkám. Longenův scénář je dost nevyrovnaný, děj není vyvážený. Vše je postaveno na tehdy oblíbené dvojici mladých komiků Kohouta a Ference Futuristy, kteří se svých rolí zhostili velmi dobře a celý film zachraňují. Vojenské prostředí je zde ve skutečnosti jen kulisou, v podstatě nevidíme, čím se záložáci během cvičení zabývali kromě toho, že popíjeli, karbanili a sváděli lepé děvy v hospodách. Zápletka spočívá v zastupování ne nepodobném Antonu Špelci, z toho samozřejmě mohla vznikat řada komických situací, kdyby nebyli profesionální lampasáci tak debilní, že nepostřehli, že Kohout není velkostatkář Sviták. Zajímavostí bylo, že řada herců hrála pod svými občanskými jmény,, kromě protagonistů ještě Mrázek. A Pešek se už tenkrát jmenoval Kulík stejně jako v pozdější Fričově studentské veselohře. Také příjezd Štěpničkové za manželem na vojnu byl přitažen za vlasy... Celkově: jednoduché, ale koukatelné. (16.09.2015)

Styl humoru i dějová struktura tohoto filmu ostře balancuje na hranici vkusu a celek se vysloveně spoléhá na sebestředný komický efekt dvojice Futurista – Kohout. Emil Artur Longen se dle výpovědí svědků většinu natáčecího času nacházel v značně podroušeném stavu a na filmu je to citelně znát. O sklo víc tady měl patrně kde kdo. (23.04.2009)

Taková zábavná jednohubka z prostředí malého města, kam se sjíždějí záložníci a kam se hříčkou osudu dostane do vedoucí pozice i chlap, který vojnu neviděl ani z rychlíku. Sice je to nesmysl, stejně jako Jiřina Štěpničková v kroji, ale je tu pár pěkných scén a duo Jára Kohout a Ferenc Futurista, kteří ještě nenašli svou finální formu. (07.08.2023)

Pěkné to bylo. Moc pěkné a o to víc, že i tchyně se po odvysílání logicky ptala, jaktože takové filmy se běžně nedávají, vždyť je to stejně dobré, jako těch pár, co se pořád dává dokola. Tak aspoň, že se CSFilm pochlapil, technické neplechy nechme stranou. Férenc a Kohout mají malé Férenčátko a jsou doplněni o velice dobré sekundanty v podobě ušatého zpěváka Mrázka, krojované Štěpničkové, výřečného Šlégla a Svitáka. Naprosto kouzelná tu byla Máňa Ženíšková, pěkné masky měl Rovenský a Speerger a celkově jsem se bavila ještě lépe než u Vy neznáte Alberta. A ještě jednou mi někdo řekne, že je Férenc pořádně k vidění jen v Tetičce, tak se neznám ;) (08.04.2009)