Režie:
Aisling WalshKamera:
Martin FuhrerHudba:
Dominik ScherrerHrají:
David Thewlis, Miranda Richardson, Ken Stott, Chloe Pirrie, Kyle Soller, Finn Cole, Patricia Winker, Sophie Rundle, Lucy Chappell, Wanda OpalinskaObsahy(2)
Anglický průmyslník pořádá večeři u příležitosti zasnoubení dcery s perspektivním mladým mužem. V domě se však neočekávaně ohlásí policejní inspektor s tím, že před třemi hodinami zemřela v nemocnici dívka, kterou všichni znali a mohli mít na její smrti podíl... Nová stylová adaptace nadčasového mistrovského díla spisovatele J. B. Priestleyho se odehrává v roce 1912 během rozkvětu průmyslového věku. V napínavém, mysteriózním příběhu, který proběhne během jediné noci a je zároveň tvrdou kritikou třídní společnosti, figuruje prosperující rodina Birlingových. Tu nečekaně navštíví inspektor Goole vyšetřující sebevraždu mladé dívky, jež pracovala v továrně pana Birlinga. Inspektor Goole nekompromisně vyslýchá jednoho člena rodiny po druhém a zjišťuje, že mrtvou každý z nich znal a navíc mohl sehrát významnou roli v jejím tragickém konci. Během vyšetřování vyplouvají na povrch kruté činy, necitelné skutky i temná zahanbující tajemství, která hrozí, že rozervou rodinu Birlingových na kusy a navždy zničí její dobrou pověst. (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Po technické stránce je tento divadelní kus převeden do filmové podoby bravurně, výprava má svou kvalitu, nic není odbyté, i herci si odehrají to své. Koncept mě ale moc nedostal, jednak je průhledný až na půdu a potom to finále, tváří se jako libovolný díl iritujícího seriálu VĚŘTE NEVĚŘTE, což je únosné jen tak tak. Jsem skeptik, nikdy nevěřím :-) 60% ()
Detektivka ze staré školy, ve které inspektor po většinu stopáže konfrontuje rodinu z vyšších vrstev s příběhem, jenž stojí za sebevraždou mladé dívky. Vlastně nic převratného, ale díky naprosto preciznímu scénáři, výbornému hudebnímu podkladu a takřka dokonalým výkonům všech zúčastněných je An Inspector Calls nevšedním zážitkem. Snad jen to závěrečné sociální moralizování bych dokázal oželet, ale s koncem přišel i překvapivý prvek mysteriózna, takže se ten levicový výlev dal odpustit. 90% ()
Hned mě tak napadá srovnání s Osmi hroznými, sice jde v obou filmech úplně o něco jiného, ale dokazuje to, že možná už není Kventýn (třeba ani nikdy nebyl) takový mistr, jakého ze sebe dělá. V Osmičce se totiž člověk dočká dialogu mezi Samuelem a tim starým churavým dědkem, přičemž ostatní jen tupě čumí, rýpou se v nose, nebo prostě jen stojí. Kventýna totiž zrovna nenapadlo, co hustého by mohli říct. (A je toho tam samozřejmě víc.) A ani nemuselo, ono stačí, aby si třeba vyprávěli, jak večer přehnou starou přes kanape, je to fuk. V Inspector calls neustále jednají všechny postavy. Rémus Lupin letos teda jede a vede si dobře. Určitě musím zmínit skvělé herecké obsazení, své postavy zvládli bravurně a já celou dobu přemítám, komu bych dal do huby radši. Nakonec z toho asi vyšla vítězně matka-ta slizká pizda-matka rodu. Nicméně, dobrými dialogy se to jen hemží a já byl zas po dlouhý době svědkem něčeho opravdu povedeného, u čeho bych si nemusel trhat žíly. ()
Vnějšími znaky sice Walshův snímek napodobuje schémata klasických detektivek z dílny Agathy Christie, ale ve skutečnosti jde o úplně jiný žánr. Mysteriózní moralistní drama a nutno říct, natočené a napsané bravurně. Téhle dialogové hříčce by slušela i divadelní prkna. Atmosféra se dá místy krájet a David Thewlis má jako vyšetřovatel, prokurátor a soudce v jedné osobě zatraceně silné charisma. Snad si jen dovolím trochu zapolemizovat s myšlenkou fragreho, který charakterizuje film jako lekci z třídního boje. Se socialismem a třídním bojem tohle nemá nic společného. Moralistní drama je charakteristické právě pro klasickou měšťanskou společnost Británie a Spojených států, kde existovaly silné společenské a majetkové rozdíly a absenci dnešního sociálního státu nahrazovala společenská odpovědnost a charita, silně ovlivněná křesťanstvím. Na jedné straně tady byly silné společenské předsudky a privilegované vrstvy si chránily své postavení, takže společenský postup byl obtížný, na druhou stranu tady byla stálá cílevědomá snaha apelovat na morálku a pomáhat. Dnešní společnost je společnost blahobytu, je jednak zhýčkaná vysokou životní úrovní a konzumní nabídkou, jednak díky ochranné síti sociálního státu necítí takovou spoluzodpovědnost. Vadilo mi snad jediné, to prolnutí všech pěti aktérů slavnostní večeře s životními osudy smutné hrdinky příběhu přece jen zavání účelovostí. Kdyby pointa spočívala v odhalení, že šlo o pět různých žen, které doplatily na manýry lidí z lepší společnosti, a tajemný vyšetřovatel si jen účelově spojil v jednu osobu, aby přítomné dostal tam, kam patří, byl by výsledek dokonalý. Celkový dojem: 90 %. ()
Kdo dával pozor v dějepisu, chápe, proč je ve filmu tolik akcentováno ono dobové nevyrovnané rozvrstvení společnosti (ten váš „socialismus“/“levičáctví“…nemluvě o tom, že v málo které zemi jsou historicky tak moc „úchylní“ na třídění lidí, což v Anglii ostatně přetrvává do teď). A výtky na „divadelnost“ u filmu, který je televizní a k tomu natočen podle divadelní hry, jsou také „trošku“ mimo. Moralistní (když už) dílo bez pochyb je, ale především jde o poctivou, staromilskou britskou detektivku, a to bez ohledu na to, že nesplňuje všechny žánrové atributy (či se od nich přímo odklání) a na závěr se divák dočká něčeho „jiného“. Po herecké stránce „kvalitka“, což se dá říct i dialogových konfrontacích, ale atmosféra a poutavost filmu (a to i přes fakt, že publikum si hned od začátku uvědomuje zainteresování všech zúčastněných) je ještě o stupínek výš. Film pozvolna a nenápadně graduje až do mrazivého konce, který osvětlí, proč že má film na imdb mezi žánry také „mysteriózní“. Já se závěrem až tolik nezápasil, a i díky tomu končím na silných 4*. ()
Reklama