Takové krásné šaty

Peter Strickland není režisérem, kterého bych vyhledával a jeho chválené vražedné šaty mě příliš nezaujaly. Rozhodně je nutno podotknout, že režisér má cit pro detail a odkazování na Italské Gialla mu jdou, ale tím to pro mě končí. Pro mne nezajímavě natočený film soustředící se na kritiku konzumerismu a módního světa s podivným způsobem vyprávění, s minimem hororových prvků, se spoustou bizárně podivných scén, které vlastně moc nedávají smysl a údajný humor mě vtipný být vůbec nepřišel. Film tak divný, že si jej buď oblíbíte anebo Vám příjde ukradený jako mně. Nebavilo a jediné, co mne zaujalo, byla scéna s pračkou. 40% (02.09.2019)

Tedy čekal jsem poněkud masožravější šaty nebo alespoň jakousi obdobu Upíra z Feratu, nakonec jsem byl ale vcelku spokojený. Rudé šaty se natolik sblíží se svým majitelem, až ho připraví o život. A proč? To je vysvětleno v závěru filmu, když se malý výtah spouští do podzemí. Snímek připomíná evropskou kinematografii sedmdesátých let, kdy především v Itálii, Francii, ale i Španělsku či Anglii vznikaly podivné, neobvyklé a bizarní filmy. Nejzajímavější a nejtajemnější postavou je Miss Luckmoore (Fatma Mohamedová). Jedny z nejlepších scén pro mne - zuřivá pračka, snímání paruky, omývání figuríny, oheň a tajemství v podzemí. Vizuálně místy uhrančivé s výbornou hudbou. Film pro menšinové publikum se s běžným divákem nejspíš mine. (23.10.2020)

Čirá bezradnost. In Fabric selhává nejen jako giallo horor, ale překvapivě neobstojí ani coby celovečerní film. Přestože režisér správně klade důraz na iracionální výjevy, barevnou stylizaci či erotický podtext, to nejdůležitější mu uniká - atmosféra. Pohybuji se v akademickém prostředí, a tak velmi dobře vím, že obdobný způsob tvorby je zcela typický pro studenty FAMU, kteří v prvním ročníku veškeré teoretické poznatky zpravidla aplikují čistě mechanicky. Od Stricklanda bych už přeci jen očekával vyšší level. Pozorný divák si navíc začne pokládat otázku, proč se zde vyskytuje množství scén, které děj vůbec nikam neposouvají a spíše jej naopak zahlcují. Odpověď přichází záhy. Režisér hraje o čas, jelikož není schopen příběh smysluplně rozvíjet. Nakonec vše vyřeší piruetou, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Ed Wood. Zhruba po hodině klikne na tlačítko reset a stopáž se tak natáhne na požadovanou délku rebootem původního příběhu. Jakožto zdejší hororový expert pochopitelně nemohu tuto odstrašující ukázku amatérství ocenit jinak než odpadem. (26.08.2019)

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil. (15.05.2024)

"In Fabric" je v niektorých aspektoch veľmi zaujímavým filmom, no inokedy ma necháva v situácii, kde skutočne neviem čo si mám myslieť a niektoré scénky pôsobia viac divne než zaujímavo. Koncept nie je komplikovaný, no myslím si, že film reálne toho moc nepovie o tom čo sa reálne deje a je tu kopec scénok a postáv, ktorých pointa mi reálne uniká. Nebudem to tu nejako hlboko rozoberať, aby som neprinášal do toho spoilery. Film však chce prezentovať umenie a tak potrebuje svoju energiu sústrediť do divných vizuálnych momentiek, ktoré miestami fungujú a miestami nie. Páčia sa mi scénky, kde sa šaty pohybujú, spôsob akým vedia útočiť a v závere to má tiež niekoľko silných scénok. Marianne Jean-Baptiste je podľa mňa dobrá v hlavnej role, no tento film nie je len o nej. Asi po 75 minútach sa dostanú šaty do života mladého páru, ktorého hrajú Hayley Squires a Leo Bill. A bohužiaľ nemôžem povedať, že by mi oni ako dvojica boli nejako vysoko sympatickí a hlavne uvidíme opäť tie isté scénky, ktoré sme mali už naposledy v príbehu Sheily. A pôsobí to trošku recyklovane. Čas asi vytiahnuť nejaké pozitíva, lebo dávam filmu skutočne zabrať. Hudba a vizuály sú dobré a sú tu zaujímavé scénky, ktoré filmu dodávajú nápaditosť. Myslím si, že keď Barb hovorí o svojom sne, tak tam je niekoľko vynikajúcich momentiek, príbeh Sheily ma celkovo dosť zaujal, a je zaujímavé aj to, že tie šaty dokážu posadnúť čokoľvek, čoho sa dotknú. A všetky časti, keď ich vidím vznášať sa fungujú podľa mňa skvele. Myslím si, že je super, keď chcú tvorcovia robiť umelecký zážitok, no niekedy by som chcel, aby to nebolo na úkor príbehu. Tento film to miestami chápe, miestami nie. A rozhodne by som chcel, aby mi toho povedal viac, než stihol. Celkovo som spokojný, no neviem sa zbaviť pocitu, že to mohlo byť silnejšie. Hodnotenie: B- (30.09.2019)