Tajemství hradu v Karpatech

Hned po Adéle jsem si naočkoval Tajemný hrad v Karpatech. A bylo to hořké zklamání. Vše, co fungovalo tam, nefunguje zde. Místo skvělého detektiva Ledviny hraje Hrušínský pro mne zcela nepřitažlivého Orfanika. Místo charismatického Cartera je operní zpěvák Teleke se stupidní parukou. Horácký dialekt mne přestal bavit (a začal iritovat) tak po patnácti minutách, Kopeckého nechutný plnovous se mi příčil už od počátku. Operní čísla mi spíše rvala uši, udělátka, která mne tak bavila v Carterových rukách, mne zde nebrala vůbec. Ženský faktor, v Adéle ztvárněný rozkošnou Naďou Konvalinkovou, zde chyběl zcela. Salsu nepočítám. Bohužel, vše špatně... 20% (09.07.2012)

Časy se mění. Jako malý chlapec ;o) jsem tento film žral se vším všudy a byla to pro mně jasná 100% záležitost. Postupem času se hodnocení snížilo na 80%. A dnes? Ať to beru z jakékoliv strany, tak mi z toho nevychází lepší hodnocení než 60%. Až na pár dobrých vtípků a pár výborných fíglů (sekvence alá staré grotesky etc.) ve mně tento film nic nezanechal. Se vší úctou ke kvalitní české kinematografii dávám 60%, ale přiznám se: bojím se na ten film podívat znovu. (29.11.2004)

85 % od desaťtisíc hodnotiacich a dve hviezdičky odo mňa. To si už zaslúži pozornosť. Tak som si Tajemství pustil pre pokoj v duši tretíkrát. Bohužiaľ. Nebudem sa o filme a mojich výhradách k nemu rozpisovať. Mám rád Vernea, Brdečku, Lipského a väčšinu z hercov. Ale keď to raz nefunguje, tak to nefunguje a bol by som sám proti sebe, ak by som tvrdil niečo iné. Asi je Tajemství výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. (29.06.2011)

Vedle Adély, kterou jsem viděl několikrát a u které se pokaždé opravdu pobavím, tohle vypadá tak nějak pobledle a jede to jakoby na půl plynu. Neříkám, že bych se u tohoto filmu nepobavil, to nářečí bylo parádní a především výkon vědátora Hrušínského byl skvělý, ale v mnoho scénách mi přišlo, že to mohlo být vtipnější a že potenciál byl mnohem vyšší. Za pár let si Karpaty zřejmě dám znovu a uvidíme, prozatím 70 %. (28.05.2012)

Láska z raného dětství, u které teprve teď začínám oceňovat ladné tvary gagů a křepké křivky nadsázky. Herecký úlet pánů Hrušínského a Kopeckého. Nádherné brdečkovské štěky, které svou stylizací jasně odkazují k limonádovému přízraku české kinematografie. Fantastické jsou parodie operního patosu, bodrých lidových archetypů (ach ti chrabří horalé!) i klišé filmových dobrodružství. Výtečné je i to, že Tajemství hradu v Karpatech má v sobě kousek verneovské atmosféry (jakoby filtrované dětinským nadšením, jaké známe třeba ze Zemanových filmů). Příklad filmu, který věkěm nestárne, ale získává. Takže vzhůru na čórtův hrád, gde sa ďáli strášní skutkové! (03.10.2006)