Vlci za dveřmi

Film „Wolves at the Door“ ukazuje na tragickou událost, která jen odhaluje, jak se lidé snadno dokáží zfanatizovat a čeho jsou v takovou chvíli schopni. Fanatismus je jedno z nejnebezpečnějších chování člověka, a je jedno, jestli se nechá zfanatizovat jedinec, či větší skupina. Ty následky bývají tragické, liší se v kvantitě. Tohle ale snímek „Wolves at the Door“ nijak zásadně nerozvíjí. (31.01.2018)

Pokud znáte příběh manželky Romana Polanského, pak víte vše, film nepřekvapí, ba ani příliš nenadchne. Umírněné gore vyvažují místy příjemná atmosféra a slušná kamera. Co je to však platné, když je osud hlavních postav očekávaný. Film je skutečnými událostmi jen inspirován, jelikož co vím z dobových materiálů, tak masakr vypadal zcela jinak. Navíc rozpáraná Sharon byla přivázaná ke svému vykastrovanému milenci. To si znalý divák může jen domyslet, neznalý netuší. Krom toho pominu, že Sharon byla skutečně krásná, ale budiž. Byť není o napínavé scény nouze, jako celek má film atmosféru poněkud řídkou. Postavy moc sympatické nejsou, a tak líto mi jich nebylo (což asi nebyl záměr). Osobně se mi o trochu více líbil Manson (2003). (25.05.2017)

hnusny film o tom, ako rodina okolo toho hajzla Mansona /samotny Carls Manson/ sa vrazdenia neucastnil/ vyvrazdila skupinu nevinnych ludi. Tlupa kamaratov sa mala stretnut a pokecat si, a akcie sa mal zucastnit aj legendarny StevoMekKralovna, ale zaplat Hatsepsovet neprisiel. No a zacalo krviprelievanie, neusetrili ani zensku tehotnu s dietatom. zabili aj ju aj dieta. Rok 2016 : akysi kameraman John R. leonetti natocil zevraj horor Annabelle a rozhodol sa sfilmovat latku. Vrahovia este tale ziju, film je neskutocne mrazivy a brutalny, ale R. Leonetti nie je moc dobry reziser, obcas rezia drhne : 60 % (03.06.2017)

Asi každý už někdy matně slyšel, že zatímco na konci 60. let režisér Roman Polanski natáčel v Londýně, jeho manželka Sharon Tate v pokročilém stádiu těhotenství vyrazila s přáteli do jednoho z losangeleských domů, kde je napadla komunita známá jako Manson Family. Její hlavou byl Charles Manson, který se stal v popkultuře po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla a který v jedné z kalifornských věznic sedí dodnes. „Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďábelskou práci,“ zaznívalo mimo jiné v domě. Na těle jedné z obětí kriminalisté napočítali 51 bodnutí, rodina vraždila ještě o následujících nocí. Nyní přichází John R. Leonetti, který je především kameramanem (několikrát spolupracoval s hororovým specialistou Jamesem Wanem), aby tuhle řežbu připomněl, jenže má zatraceně utažené šrouby, bojí se přímých záběrů, odmítá ze scén vytěžit víc, než by mohl a hlavně by si explicitně naladěný divák přál. Přitom atmosféra poměrně znepokojivá je, jenže i přes pouhých 70 minut výsledek obsahuje řadu scén, které měly být výrazně kratší. Škoda. 55% (27.05.2017)

Vlci sou za dveřmi, takže pouštět je dovnitř, je blbost a však vlci se i tak dostanou dovnitř a začíná nuda. Téma jako takové neni špatné, ale dialogy sou nudné, nezáživné a působí dost tupě. Leonetti se opět projevil jako packal, který neni schopný, vytvořit atmosféru, i když téma je jednoduché. Během sledování sem velice nudil a modlil se za rychlý konec, hlavně pro mně. Navíc film se nedrží, toho co se ve skutečnosti, té noci stalo, ale tak nějak si dost věci přibarvuje a dělá z toho horor dnešní doby. Snad jen ty písničky, které ve filmu zazní, stojí za pozornost jinak nic. V tomhle ohledu, věřím v Tarantina, který se na tohle téma, už připravuje a tak rozhodně natočí důstojnější film, který uctí památku oněch obětí. (31.10.2017)