Adéla ještě nevečeřela

"Adéla ešte nevečerala". Aké nevinné konštatovanie. Lenže keď si uvedomíte, že Adéla je špeciálne vyšľachtená mäsožravá rastlina, čo nemá problém zožrať dospelú dogu, tak vás smiech rýchlo prejde. Nie len dogu, Adela hravo zhltne aj dospelého človeka. Skvele uletený námet pre dobrodružnú krimi komédiu. Slovenský herec Michal Dočolomanský tu stvárnil jednu zo svojich navýraznejších filmových postáv, amerického súkromného detektíva Nicka Cartera, pritom mu bravúrne sekundoval Rudolf Hrušinský ako jeho český kolega z Prahy komisár Ledvina. No a hlavnú zápornú postavu záhadného Záhradníka geniálne stvárnil Miloš Kopecký. Radosť pozerať. Klasika československej filmovej tvorby. **** (09.04.2012)

Český parodie mam hrozně rád a obvzvlášť takový jako jsou Adéla ještě nevečeřla nebo Limonádový Joe. Většinou se totiž parodujou americký filmy a opavdu zdařile, tohle mělo být asi něco jako mix James Bonda a amerických detektivů. Nick Carter má taky spoustu vychytávek a naprosto dokonalý převleky(scéna s maskou mi připoměla Mission Impossible) a ještě ho naprosto dokonale zahrál Michal Dočolomaský, stejnětak dobře zahrál padoucha Barona von Kratzmara Miloš Kopecký nebo Rudolf Hrušínský policejního komisaře Ledvinu. K tomu geniální scénář se spoustou vtipných scének a neni co řešit. Tahle parodie je prostě jasným pětihvězdičkovým filmem (08.05.2006)

Prvky pojetí humoru, obsaženého už v Limonádníkovi - LIMONÁDOVÉM JOEOVI - , najdeme i v této pozoruhodné kreaci nedoceňovaného českého režiséra. Přenesení jedné z dominantních postav klasické detektivky do pozdně habsburskolotrinské Prahy s nádhernými, až komiksovými obrázky idylických padouchů a naopak dojemně plakátových kladných postav zakládá napětí, které je zdrojem stoupajícího neutuchajícího humoru, nezřídka přecházejícího do netajeného veselí. Kvalita řádícího trojlístku Dočolomanský-Hrušínský-Kopecký je mimo diskusi. Neméně klasické jsou ovšem věty o vrkočích, pronášené Konvalinkovou, nebo rozverná rozmlsanost stále při chuti se nacházející floroAdély. Dobrých komedií není nikdy dost. Zvlášť, mají-li špičkovou úroveň. (27.08.2007)

Jedna z nejlepších českých komedií, vlastně parodií. Začátek vystřižený jako z němé grotesky. Vlastně všechno je zde mistrovské. Výborní herci v čele s Michalem Dočolomanským, skvělá hudba Luboše Fišera, která dotvářela atmosféru, a naprosto famózní dílo Jana Švankmajera, který se při tvorbě masožravé Adély doslova vyřádil. A k tomu fůra nápadů skvělého režiséra Oldřicha Lipského. Nezapomínejme však na původního autora Jiřího Brdečku. Když si tohle všechno dáme dohromady, vznikne film, který baví diváky již několik generací. A divák si opět musí povzdychnout: Natočíme ještě dnes něco takového, jako byla Adéla? (04.08.2007)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)