Režie:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrají:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (více)Obsahy(1)
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (139)
Jedna jediná chybička. Prečo nepovolali hercov z Českého století? Všetkých okrem Dubčeka? Inak je to natočené tak, že aj mladšia generácia by to mala pochopiť a dozvedieť sa, čo kde kedy ako a hlavne kto s kým a prečo. Miestami možno trochu zjednodušené, v solídnom tempe a dobovou atmosférou. Bolo povedané všetko podstatné, jasne a priehľadne. Občas síce hluché miesto, občas debilný strih ale dalo sa to dať dokonca. Len to obsadenie... 3 z 5 ()
Rozpočet tu nesporne chýbal a ja sa pýtam prečo si Slováci nedali viac záležať na investovaní do poriadneho filmu o jednej z ich najväčšej osobnosti. Každopádne aj z vody sa podarilo uvariť veľmi prospešný film, ktorý sleduje historické udalosti krok za krokom, tak ako to bolo a herci robia čo môžu. Hoci sa obávam, že tak hystericky Dubček voči Brežnevovi asi nemohol vystupovať. Ale inak veľký prínos, stojí za pozretie. ()
Historicky celkem přesné, byla z toho cítit maximální snaha o autenticitu. Oproti jiným filmům prolínání mezi hranými pasážemi a dovovými záběry díky sépiovým filtrům bylo téměř neznatelné a to velmi chválím, protože jindy je skok z barvy do černobílé opravdu pěst na oko a divák hned vidí, že sleduje jen ,,reprízu'' něčeho dodatečně uplácanou v ateliéru bez řádného rozpočtu znemožňujícího to celé natočit bez dobových vsuvek. Jastraban - matador nekonečného seriálu TV Nova Ulice na takovouto roli asi čekal dlouho a těžko říci zda mu někdy přijde pod ruku další taková osobnost. Toliko k filmu, protože je to tu hlavně o něm, nikoliv o Dubčekovi samotném. Já osobně jej beru náhledem dvou optik. Jednou na něj koukám optikou šedesátých let, kdy po šílených padesátých letech jakýkoliv závan svobody a reforem působil v zemi těžce spoutané komunismem opojně a nádherně. Určitě nebyl svině jako Husák nebo Bilak a spol., možná byl i trochu naivní, ale také určitě nebyl v Kremlu takový hero jak ukazuje film aby tam bouchal před Brežněvem do stolu takovým způsobem, že se soudruhu Leonidovi rozechvělo jeho husté obočí a z neodklepnutého cigára odpadl popel... Vzdálenější optikou jej beru jen jako mladého komunistického aparátčíka - jakousi podivnou serebritu totality i s celou tou skvadrou soudruhů odvezených do Moskvy, který se nezříkal ideálů komunismu, socialismu, dělnického vedení a diktatury proletariátu. Koneckonců sám se tím v Moskvě opakovaně hájil a to i ve filmu. ,,Socialismus s lidskou tváří'' možná pootevřel stavidla svobody slova, revidoval sem tam nějaký ten šílený proces z dob Gottwalda, pořád se však opíral o nepropustnou hráz komunismu. Je otázkou, kam by to vše došlo, nebýt srpnové invaze. Určitě ne tam, kde jsme dnes. Nejsem Slovák. Není to můj hrdina a ani to není můj hrdina srpna 1968. Je to prostě komanč, který byl tehdy u toho. Jsem rád, že se nestal prezidentem ČSFR, protože by to bylo opravdu podivné navázání na cosi, čemu se v listopadu 1989 snad definitivně odzvonilo klíčema na náměstích. Souhlasím s Enšpíglem, že pokud mluvíme o hrdinech byl to opravdu především František Kriegel, který nepodepsal Moskevský protokol ačkoliv věděl co to znamená. A znamenat to mohlo všelicos. Jen ať si někdo nemyslí, že v srpnu 1968 byla v Rusku už jiná doba a nemizeli lidi jen tak jako dříve... A tak tedy dávám za tři kostky cukru kdyby bylo třeba, protože jako politické drama si to udrželo moji pozornost v tento památný den padesátiletého výročí od okupace bratrskými armádami až do konce. * * * ()
Film Dubček: krátka jar, dlhá zima pojednáva o významnom období v dejinách Československa. Úvod filmu je venovaný počiatku roka 1968, kedy už bol vo funkcii prvého tajomníka ÚV KSČ Alexander Dubček, postupne mapuje jeho snahu o zavedenie socializmu s ľudskou tvárou, jeho rozhovory s Leonidom Brežnevom a nakoniec sa dostáva až ku dňu 21. augusta 1968, kedy došlo k vstupu vojsk Varšavskej zmluvy na územie Československa. Počnúc týmto dňom je vo filme trefne vyobrazená morálna dilema Alexandra Dubčeka o rozhodnutí podpísať tzv. Moskovský protokol a de facto tým schváliť prítomnosť cudzích vojsk na území Československa a potvrdiť nástup obdobia normalizácie spojeného so snahou o zrušenie akýchkoľvek reformných snáh o demokratizáciu komunistického režimu v ČSFR. Vo filme sa taktiež dozvedáme o tom, akú významnú úlohu v celom tomto procese zohrali osobnosti, ako boli Vasiľ Biľak, Gustáv Husák či František Kriegel. Výkony hlavných postáv sú presvedčivé, prostredie je komorné a skvelo naaranžované, čo potvrdzujú aj archívne zábery z daného obdobia. Pre každého, komu nie sú ľahostajné dejiny nášho národa je tento film povinnou jazdou. Tých 85 minút totiž zbehne ako voda a človek si po dosledovaní filmu uvedomí, akú hodnotu má v súčasnom svete sloboda. ()
Dubček je silný ve faktografii a Adrian Jastraban ho hraje skvěle, ale České století bylo zkrátka mnohem více emocionální a mělo téměř permanentní vnitřní napětí. Tady se události skládají za sebou jak v nějakém dokumentu a všechno to už (většinou?) známe. Třeba ta osudová jednání v Moskvě byla odbyta několika scénami a monologem o ohromném tlaku, který ovšem nebyl vidět. Chyba! ()
Galerie (27)
Photo © Forum Film SK
Zajímavosti (16)
- V scéne sťahovania Dubčekovej rodiny do Prahy sa z auta vykladá slávny historický obraz Iľju Repina "Záporožskí kozáci píšu list tureckému sultánovi" z konca 19. storočia. Obraz zobrazuje písanie listu plného urážok, ako reakciu na výzvu sultána Mehmeda IV. k podvoleniu sa tureckým hordám. (marlon)
- Všetky reálie s výnimkou kúpaliska, a to scéna “skok do vody”, sa nakrúcala v českom meste Kyjov, sa natáčali na Slovensku. Do vody skákal kaskadér. Scéna vo vlaku sa nakrúcala v historickom vozni, ktorý sa nazýva „Husákov vozeň“. (Raccoon.city)
- Adrian Jastraban (Dubček) musel do role zhubnout sedm kilo. Bylo třeba dokonce přestat pít víno, což podle jeho slov byla hranice, za kterou nechtěl zajít. (Komiks)
Reklama