Sedící slon

Epický debut a zároveň i poslední snímek spisovatele a režiséra Hu Bo prezentuje čínský nezávislý film. V promyšlených dlouhých záběrech sledujeme čtyřhodinovou mozaiku složenou z postav lokálního zloděje Yu Chenga, důchodce Lao Jin, mladého studenta Wei Bu a jeho šikanovaného kamaráda. Sedící slon představuje mikroskopickou sondu do charakterů postav a jejich možností volby. Jedná se o jeden z nejsmutnějších snímků z celé karlovarské přehlídky, nejen svým existenciálním vyzněním, ale hlavně sebevraždou Hu Boie (po dokončení prací na filmu). Cenzurou proškrtaný čínský film přišel o jednu z hlavní postav nezávislého umění. (04.07.2018)

Čtyřhodinová skladba z dlouhatánských záběrů v tarrovském stylu (sám maďarský mistr je velkým obdivovatelem tohoto kousku) vyprávějící příběh čtyř protagonistů během jednoho dne kdesi v Číně uprostřed ničeho. Jednoduchá zápletka, k jejíž vylíčení by samozřejmě nebylo třeba takové stopáže, není to nejdůležitější. Tím je sdílená pesimistická představa světa hlavních postav, kterou sebou příběh nese. Zákeřného světla kde i ti nejbližší jsou vám těmi nejcizejšími, světa v němž se lidé snaží přežít pod rouškou cynismu, nebo se proti němu pokouší agresivně vymezit, ale v němž zůstanou za každou cenu osamoceni a utopeni v naléhavém pocitu smutku jen s nepatrnou nadějí na nějakou změnu, která je v nedohlednu a také pravděpodobně nikdy nemusí přijít. Pro mnohé film nekoukatelný kvůli své délce a pomalému tempu, pro ty vnímavější jistě také zdrcující, ale právě díky tomu jakou rezonanci film dokáže v divákovi vyvolat nejen pomocí své stopáže, která je po nutném naladění se na trvání filmu jistě optimální. První hodina nebo možná dvě jsou pomalým rozjezdem, kdy je velmi zřídka užíváno nediegetické minimalistické hudby, frekvence jejího užívání se však v druhé půli razantně zvýší a jsou to právě zejména scény, ve kterých s obrazem hudba koexistuje, jež jsou těmi nejpůsobivějšími. (19.06.2022)

Na první dobrou za 4*; solidní sociální drama neveselého rázu v bezútěšné industriální šedi čínského města. Jenomže pár dní po projekci jsem se v myšlenkách k filmu neustále vracel. I ve snech mi nedal pokoj. Po druhém shlédnutí je rozhodnuto: čistých 5*! Sledujeme čtveřici lidí přežívající každodenní všednost, kteří jsou už v podstatě prázdnými schránkami bez duše v ošklivém světě, který snad už nic krásného nemůže nabídnout a kde je každý jepičí okamžik štěstí nemilosrdně zničen. Zbývá jen mlčky tuto skutečnost přijmout, plahočit se životem a pak jednoduše zemřít. Je svět opravdu pustina? Ať už je, či není, věřím, že každý se může vydat na výlet za sedícím slonem, doufat ve změnu či se alespoň hluboce zamyslet. Velká škoda, že režisér Hu Bo nenašel toho svého slona. Tento jeho mistrovský epitaf působí na první pohled sice nenápadně, ale zaryje se člověku do podvědomí, kde neustále působí. (28.11.2020)

234 minutový opus. Hu Bo natočil komplexnú, citovo čistú a formálne presnú sondu do života súčasných Číňanov. Či už sa jedná o rozdielne generácie alebo pohlavie...film sa snaží ukázať smutný, bezútešný svet z ktorého sa postavy nevedia vymaniť a ich snaha objaviť niečo čarovné - Sediaceho slona v Manzhouli - ich vedie k sérií činov, ktoré sa vzájomne dopĺňajú a obohacujú. Jeden príbeh ovplyvňuje druhý, ďalší ho dáva do kontextu a posledný spája nespojiteľné udalosti v komplexnosť. Hu Bo natočil výborný film. Je to cítiť z každého políčka. A hoci je 95% filmu zložených z detailov, neuberá mu to na pôsobivosti, výpovednej hodnote a sile. Pre Európskych nadšenov - toto je ako Béla Tarr v najlepšej forme alebo súčasník László Nemes. U tých čínskych súčasníkov zase odkazujem k najlepším dielam Xiaoshuai Wanga alebo Gan Biho. Ak vám akékoľvek vyššie uvedené meno niečo hovorí a máte ich filmy radi, budete nadšení. Podobný štýl, iný rukopis. Pre mňa jeden z najlepších filmov aké som mal za dlhú dobu možnosť vidieť. Podotýkam - súčasných. (10.09.2020)

Jelikož jsem šel cíleně, na doporučení, tak jsem si dával trošku na čas. Ono, přeci jen, čtyři hodiny jsou čtyři hodiny. Hu Bo byl ale talent jak se patří. Dokázal perfektně odvyprávět příběh smutných lidí ve smutném, ale zvláštně působivém čínském městě Manzhouli s takovou přesností, že i ty dlouhé záběry mi nevadily. Měly nápad, byly originální a dokázaly držet napětí, i když se na první pohled nic nedělo. Ale na druhý se ve skrytu filmu odehrávaly největší lidské emoce pod sluncem. Sedící slon je velký filmový zážitek, zároveň je to ale kousek, který nedáváte každý den. Jak délkou, tak myšlenkami. A tak se k němu také musíte chovat. (23.11.2020)