Láska mezi regály

+2* Zdejší trailer mě naladil na tento netradiční snímek odehrávající se ve velkoskladu mezi jeho zaměstnanci. Námět není nijak výrazný, tak jsem čekal od snímku aspoň trochu humoru nebo nadsázku. Bohužel jsem se nedočkal a opravdu je to čisté vztahové drama s romantickou linkou. Ale jak se nakonec ukázalo nezáživné a šedivé pracoviště, tak i personál byl plný šedivých myšek se svými malými šedivými a nezajímavými příběhy. Sice pár jiskřiček naděje se objevilo, ale zase brzo zhaslo, tak optimismus vyprchával. Nemůžu říct, že jsem se výrazně nudil, ale po pár dnech to vyšumělo z hlavy. Film s pomalým vyprávěním se u mě nakonec houpe na hraně 2 a 3 hvězdiček, ale nakonec přiklopil k nižší známce. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.02.2020)

„Víš, jak se zdraví Eskymáci?“ Skladníci, pozor na slečny ze sladkostí! Ten název je trochu zavádějící, nejde o typický milostný příběh a už vůbec klasickou romantickou komedii. Film nabízí posmutnělý, občas lehce úsměvný (smál jsem se u instruktážního videa pro ovládání ještěrek) příběh ne jako, ale opravdu ze života (s výjimkou těch 2 podivných návštěv). A pod to se můžu podepsat, neb mám z tohoto prostředí osobní zkušenost. Snímek mě chytil hned od začátku (tvůrci se mi do přízně vetřeli puštěním Na krásném modrém Dunaji), ale hlavně jsem se začal soustředit na Christiana. Ten toho sice moc nenamluví (vlastně takřka nic), ovšem i tak si dokáže získat vaše sympatie (mnohokrát jsem se přistihl, jak trnu, aby něco nerozbil). Cestu jsem si našel rychle i k ostatním (ne)obyčejným postavám, hlavně Brunovi (Kurth mě zaujal už ve snímku Schmitke). Před smutnou realitou se sice nedá utéct, ale ten záchvěv naděje tu je...Tento malý, nenápadný, intimní a melancholický příběh, který umí zasáhnout (mě i osobně), hodnotím silnými 4*. (30.06.2019)

Ťažké rozhodovanie, vidím to tak na hranici 3-4 hviezd. Na jednej strane tu máme peknú myšlienku, jednoduchý príbeh ako zo života a príjemné nezávislejšie vyznenie a na strane druhej sa mi zdalo, že sa tu venovalo málo priestoru samotným postavám. Dokonca aj hlavná sa mi zdala dlhý čas ako jedna veľká záhada. V tomto smere to liezlo ako z chlpatej deky. Prikláňam sa však k lepšiemu hodnoteniu, pretože keď už nič iné, tak to aspoň vo mne zanechalo príjemný pocit. 70/100 (10.12.2018)

Vizuální slast a koupel v modrožlutý melancholii. Ihned po projekci ještě s výhradou, že možná málo zakousnuté a občas trochu po povrchu, ale už druhej den to rozkvetlo. Ač smutný obsahem, ve vyznění hlavně citlivý kus. Toť k celku. A pak... nejlepší jezdecká scéna ever. A je úplně fuk, jestli to porovnáváte s jízdou na nějakým fantasy divnotvoru nebo třeba s jízdou volantovou. Furt nejlepší ever. Son Lux <3 (31.07.2018)

Vzhledem k tomu, že In den Gängen postrádá výraznější příběhový oblouk a celý je sestaven z více či méně provázaných epizod, které se snaží zaujmout jakousi poezií všednosti, tak je vlastně velmi vstřícný vůči divákovi, jenž se může sám rozhodnout, jak film vnímat. Žádné z naznačených témat totiž nepřekřikuje jiné a film nemá žádnou zápornou postavu. Z výběru mezi sledováním skladníkova mikrovesmíru v generické sámošce, přesahovým vnímáním vykořeněných starších chlapů smetených pozdním kapitalismem či pozorováním sondy do šedivé reality světa za mantinely dálnice si vybírám to poslední. Kraj ohavných předměstských domků u rychlostních silnic mezi šedavými poli, parkovišti a logistickými sklady zde působí (navíc v kombinaci s tím, že film se odehrává v období podzim-zima) jako opravdu ta poslední štace všech zúčastněných, z nichž se již nelze vymanit jinam než kamsi do světa filmů Ulricha Siedla či Bély Tarra. (14.05.2019)