Tenkrát v Americe

Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. (11.06.2004)

Mohl bych se přetrhnout a stejně bych asi na Tenkrát v Americe nenašel žádnou chybu. Téměř čtyři hodiny nám Sergio Leone vypráví o tom, co to znamená přátelství až za hrob. S až nezdravou pečlivostí sleduje třígenerační střet mužů, kterým nezbylo nic jiného než už od mládí dělat to co dělali. Budování impéria se všemi jeho požitky i problémy. Láska, nenávist, ctnost, chyby a to přátelství... To vše v uchvacujícím audiovizuálním hávu. Hypnotická hudba Ennia Morriconeho s nádherně chytlavou ústření melodií. Dlouhé a pomalé kamerové "procházky". Geniální záběr je na ulici, přes kterou přechází skupina kluků a v pozadí mezi dvěma domy se tyčí Brooklynský most. Dokonalost. Které období je nejlepší? To je těžká otázka. Mládí se všemi těmi starostmi oplývá oním tím dětským pohledem kluků, které ulice donutila k tomu, aby všichni předčasně dospěli. Prostřední a nejdelší část, ve které se jimi vybudované impérium nachází v době nejlepšího rozkvětu až po závěrečnou etapu, kdy přichází na řadu nevyhnutelné účtování z minulostí. Mezi tyto období přechází Leone nenápadně, nenásilně, ale vždy neskutečně nádherně vynikne kontrast dobové různorodosti. Mám hřejivý pocit u srdce, že jsem čtyři hodiny obětoval v něco velkolepého a těžko popsatelného. Mistře, z celého srdce, děkuji... (15.02.2005)

Vleklá mafiánská macho sága, která stárne o to víc, oč řidčí má figury a plytší dialogy. Záblesky Leoneho geniality tu samozřejmě jsou, ale je to v úhrnu podobné jako s Morriconeho hudbou. Je celkem působivá, ale příliš povědomá a panova flétna skoro zabila i fenomenální Piknik na Hanging Rock. Tenhle festival tklivých pohledů lidských vykřičníků mění v nostalgický muzeální exponát filmového světa, který už naštěstí patří včerejšku. (02.01.2023)

Temer dokonalej film, jediny co bych mu vytknul je, ze tam nebylo vic akce s thompsonem :) Vykony vsech hercu se pohybujou od uzasnych po velice nadprumerne, do toho skvela hudba a strhujici pribeh. I De Niro, ktereho moc nemusim, tady hraje perfekne, vse je do detailu promyslene, pribeh nejde za sebou, ale "skace" mezi mladym, dospelym a starym Nirem a presto neni chaoticky. Doporucuju shlednout SE, ktery i pres svou delku skoro ctyr hodin, me ani na chvily nenudil. Jeden z nejlepsich mafianskych filmu. (03.03.2005)

Zvláštní atmosféra. Vražda, výslech, zkouřenej R.de Niro, zvonící telefon, tři mrtví chlapi, zvonící telefon, číňani, zvonící telefon.... . Mafie pátrá vším co má po Noodlesovi. Všichni, co sním mají co do činění, teď nemaj klidnej spánek. Filmu vládne ,,Leoneovsky" poklidný tempo, který jako by mělo navodit pocit, že prostě co se má stát, to se stane, ať uděláme cokoliv. A k tomu hraje yesterday.... . mládí (dětství) Noodlese bych přirovnal k našemu ,,Bylo nás pět". Jen to prostředí je drsnější a to, oč tu jde není jen hra. A přátelství s Maxem, to je přátelství na celej život. Dlouhej, ale zajímavej (film). Snažím se udržet pozornost na maximu, bohužel moje pocity jsou rozporuplný. Výbornej příběh, VÝBORNÍ herci a hudba, Ale ta rozvláčnost ... není to zbytečný? Možná jsem neměl bejt nenažranej a spokojit se s kino verzí... ale to bych se zase připravil o tu atmosféru, páč Sergio Leone je velký vypravěč! (24.03.2006)