Horečka džungle

Spike Lee byl ve svých ranných filmech nekompromisní, jak k sobě, tak nám - divákům. Točil důležité filmy - Udělej správnou věc a tento mezi ně patří. Ukazuje, že vše zlo i dobro vychází výhradně z lidí samotných - na druhé straně je patrné, že příslušnost k nějaké etnické skupině - zde k Afroameričanům a k Italům je jako stigma, které člověka svazuje. Pokud naruší nepsaná pravidla, že "rasy se nemíchají", pak se stane vyděděncem. Nenávist a bigotnost je v každém etniku i jednotlivci hluboce zakořeněna. To je všude stejné - po celém světě - jeden druhého nenávidí především za to, když nedodržuje bigotní pravidla svého společenství. Leeho filmy - ty dva - jsou především o netoleranci, která je snad nejlidštějším znakem - a kterou z lidského chování a myšlení vymýtit nelze. Jemu se povedlo předvést v těchto filmech s velkou působivostí a přesností právě to, že k nějakému uzavření míru a sloučení všech ras a k podání rukou a sbratření všech ras a lidí nikdy dojít nemůže, naopak, že separatismus je nejpřirozenějším lidským rysem. Člověk měl, má a bude mít vždy nejsilnější potřebu se vůči druhým vymezovat a nenávidět jinakost druhých - a třeba i členů rodiny. Narozdíl od eskalace násilí v Udělej správnou věc, zde Lee ukončil svůj "joint" poněkud smířlivěji, a paradoxně, nabídl trochu Disneyovský happyend, i když jen v náznaku, což je poněkud zarážející, neb zrovna k Disneyho "láska vše překoná" se Lee staví negativně, přesto dává svému hrdinovi evidentně nárok na druhou šanci, kterou jeho bratr nedostal. Poněkud hořce vyzněl na konci návrat Angie k rodinému martýriu. Závěrečný působivý nájezd a výkřik dává tušit, že nic není vyřešeno a uzavřeno. Z toho, jak Lee zvtárňuje italskou menšinu je poznat, že byl pilným "studentem" filmů M.Scorseseho. Po tomto filmu se Leeova tvorba začla ubírat jiným - více komerčním a méně ambicioznim směrem - stejně tak třeba i kariéra W.Snipese, u něj je ta změna ještě markantnější. Od charakterního herectví k monotónnímu opakování "jedné" role v akčních filmech. Myslím, že si Lee uvědomil, že točit takto ambiciozní a osobní filmy je jednak nevděčné, a jednak je člověk nemůže točit jako sériovou výrobu. Oba filmy jsou také důkazem toho, že nejradikálnější a nejzásadnější díla vytváří člověk v mládí, kdy je člověk "rozhněvaný", zatímco věkem se člověk obrušuje, otupuje a konformizuje. Jsou i výjimky, ale Lee jí zřejmě nebude. To nejdůležitější z něj lze najít právě zde. (03.11.2011)

Protože nám Spike Lee aktivisticky ignoruje Oskary (angažované ignorování mám ze všeho nejraději :) ), připomněl mi, že jsem nehodnotil jeho pravděpodobně nejznámější aktivistický film. Navzdory angažovanosti a hloupým gestům musím přiznat, že v tomto filmu se pokouší o jakous takous objektivitu, takže kromě ofiko raženého modelu bílá žena-černý muž (kdy žena je "jen zvědavá na černocha") můžeme vidět i opačný pár, kdy bledá tvář je za toho hodného. Celkově myslím, že tento film stojí za vidění, i když osobně ho dokážu brát spíš jako osobní drama než vyjádření se k otázce bílí-černí, takže třeba Snipesova nevěra pro mě znamená, že bezpáteřně zrazuje nikoli svou rasu, ale svojí manželku. Slušné tři hvězdy. (19.01.2016)

Pro Spikea tolik typický rukopis, typický New York i typické úvahy o rasové nesnášenlivosti obalené v realističtější (a víc na sexu založené) variaci na Romea a Julii. Spike jako režisér znovu překypuje nápady a víc něž kdy předtím spoléhá na pestrobarevnou hudební složku. Škoda, že Jungle Fever předčasně vrcholí už při procházce na "Taj Mahal" a že se konec dvakrát nepovedl. (28.07.2006)

Naštěstí jsem měl dobrý odhad - pořád je to film Spika Leeho z doby, kdy neviděl rasismus úplně ve všem, takže o pojednává komplexně a (hlavně) nečernobíle nejen o rasismu, ale i o problémech a životě afroameričanů a dokonce i bělochů. Rád bych tomu dal vyšší hodnocení, jelikož přesně takhle událostmi strukturovaný si správný film o rasismu představuji, ale na to tu má Lee až moc přehnaně dlouze ukecaných pasáží o ničem, které mi dojmy srážely a místy i nudily. Jo, a ještě mě zarazilo, kolik postav je tu vyloženě rasistických. Nakonec mi to nevadilo, jelikož výrazný rasismus zde plyne z obou stran (a přitom mezi chováním bělochů i černochů se zde dalo najít dost podobností...), ale stejně mi to přišlo krapet přehnané. Tohle by odpovídalo spíš 50. a 60. letům, ale tohle se odehrává na začátku devadesátek, kdy už společnost přece jenom byla o kus dál. I přes tyhle mínusy to stále vnímám jako povedený film, který rozhodně má co říct, umí to předat a přijde s nejednou silnou scénou (třeba s tou v Taj Mahalu, která filmu dodala další vrstvu). Kameru to má trošku strohou, ale Lee přesně ví, co a jak chce zabírat (geniální je ten záběr, kdy se s celku jde do detailu a postupně z obrazu mizí momentálně nepotřebné postavy), takže i tu bych rád pochválil a o civilních hereckých výkonech se ani nemá smysl rozplývat. A hlavně jsem rád za tu nečernobílost, protože záporná postava tu byla jen jedna, ale ostatní nejsou automaticky kladné, nýbrž silně neutrální, kteří během všech událostí okolo lásky Flippera a Angie, míšeného páru, udělají spoustu složitých a někdy i špatných rozhodnutí. Až mě překvapilo, jakým způsobem to skončilo, ale nechci spoilerovat (i když to tu někteří udělali rovnou a ani to nenapsali jako spoiler). A je tu i dost podobností s Jednej správně, akorát tam mi atmosféra horkého letního dne, během kterého se vše zvrtne, sedla víc, než tahle romantická, která byla zbytečně prodlužována o prázdné řeči. Velice silné 3* (29.10.2023)

Suhlasim s tym, co napisal gudaulin. Aj ked je to film v prvom rade o rasovej neznasanlivosti, tak tu postavy riesia farbu pleti az prilis neprirodzene na ukor vsetkych ostatnych faktov. Aj v rozhovoroch sa neustale prebera farba pleti a nic ine. To nicim inym tie postavy neziju? Ale chapem, ze si touto zvolenou formou chcel reziser ventilovat svoje nazory. Lenze vdaka tomu u mna ten film nefunguje a miestami ma tie nekonecne dialogy o farbe pleti irituju. (12.04.2012)