Horečka džungle

Suhlasim s tym, co napisal gudaulin. Aj ked je to film v prvom rade o rasovej neznasanlivosti, tak tu postavy riesia farbu pleti az prilis neprirodzene na ukor vsetkych ostatnych faktov. Aj v rozhovoroch sa neustale prebera farba pleti a nic ine. To nicim inym tie postavy neziju? Ale chapem, ze si touto zvolenou formou chcel reziser ventilovat svoje nazory. Lenze vdaka tomu u mna ten film nefunguje a miestami ma tie nekonecne dialogy o farbe pleti irituju. (12.04.2012)

Tropická horečka je aktivistický film, kde dominantní roli hrají režisérovy politické postoje, tzn. maximální důraz na emancipaci černošské populace v USA a její společenský vzestup. Na můj vkus to ale přehání, protože když např. černá žena zjistí manželovu nevěru, je pro ni důležitější než sám fakt nevěry to, že zradil svoji rasu s bílou holkou, a jaksi přehlíží to, že motivací patrně byl nižší věk a neokoukanost. Prakticky všechny postavy stále řeší barvu pleti a zdůvodňují tímhle faktem i vlastní názory a postoje druhých. Začátek 90. let pochopitelně nebyl totéž, co dnešní doba, protože za těch 20 let se atmosféra v Americe zase nějak posunula, ale už to přece jen nebyla ta vyhraněná 60. léta a navíc jde o New York, který měl vždycky zvláštní postavení a kde tavicí kotel fungoval spolehlivěji než kdekoli jinde. Tzv. mezirasové sňatky nejsou bez ohledu na to, jak vypadá hollywoodský mainstream a televizní produkce amerických stanic, ani dnes mimo velká města a univerzitní okruh běžnou záležitostí, ale spíš než barva pleti asi bude hrát roli náboženství nebo třídně společenský kastovní systém. V Tropické horečce Spike Lee má někdy blízkou až k vyhroceným postojům černých panterů a je z něj cítit bojovná nálada, ostatně typická i v jeho raných filmech. Líbí se mi spíš Spike Lee pozdního období, kdy tuhle nacionalistickou notečku opustil a natočil třeba stylového Spojence. Celkový dojem: 60 %. (08.04.2012)

Příkře provokativní dílo z multietnického prostředí v newyorské čtvrti Harlem, strohý, nekomplikovaný děj se opírá především o břitce ostré dialogy naplněné vulgarismy a narážkami, nahlížíme převážně na osobní rasistické a sexuální postoje zde žijící promísené komunity, předsudky, nesnášenlivost, zavilá nesmiřitelnost, takové jsou ve filmovém zobrazení charakteristické rysy obyvatel, jednoduchou úvodní zápletkou jsme uvedeni do námětu odhalujícího nám velmi složité a veskrze konfliktní soužití jednotlivých etnik, na událostech kolem manželské nevěry ženatého Afroameričana, vzdělaného, úspěšně sociálně usazeného muže, profesí architekta a jen ve volném svazku žijící Italoameričanky, výpomocné kancelářské pracovnice, sledujeme a spíše s kritickým náhledem poznáváme chování lidí z jejich okolí, převažující až agresivně netolerantní reakce k jejich milostnému vztahu jako k jakému si neodpustitelnému přečinu proti všeobecně uznávaným pravidlům, bohužel nemohu posoudit do jaké míry je vše jen pro nás diváky se záměrem nadsazeno nebo naopak velmi blízké skutečnosti, i jakým vývojem za více jak dvě desetiletí mohlo prostředí projít a je v zobrazení ještě nějaká věrohodná propojenost se současností, přesto jde nepřehlédnutelně o významné dílo té doby, sarkasticky jitřivé, hořce úsměvné, s vážným apelem. (15.05.2013)

Je mi jasné, že v USA bol rasizmus bežný a na vzťah bielej ženy a afroameričana sa často hľadelo s veľkou nevôľou, no tu sú komplet všetky postavy s výnimkou Snipesa, Annabelly a Johna Turturra takí zabednení nenávistní rasisti, že mi to pripadá ako niekde v Mississippi v 60tych rokoch, nie v NY o 30 rokov neskôr. Samozrejme na oboch stranách, ale proste som to tým postavám nežral. Tak ako som to nežral Wesleymu a Annabelle a ich vzťahu, necítil som tam žiadnu chémiu ani vášeň, nič. Silnejší mi tu prišiel skôr ten vedľajší motív, týkajúci sa drogovej závislosti, Samuel a Halle boli jediné dve postavy zahrané realisticky a vzbudzujúce nejaké emócie. Spikeove filmy mám rád a na tento som sa obzvlášť tešil, no asi ma bavil z tých čo som videl, najmenej. Už tu tú rasovú nenávisť hnal do extrémov, aj keď ma ešte od neho čakajú filmy, v ktorých asi tlačil na pílu ešte viac... (26.12.2018)

Rozumiem výčitkám, že postavy sa príliš zaoberajú "vonkajšími" faktormi ako skutočnou podstatou problému, to jest neverou ako takou. Lenže Lee berie túto situáciu skôr ako východzí stav pre ďalšiu svoju typickú kanonádu dialógov k témam, ktoré ho zaujímajú a opäť to schytávajú úplne všetci, takže osobne film považujem za objektívny. Koniec koncov asi niet prečo pochybovať o tom, že režisér veľmi dobre vie, o čom točí. Začína to ako klasická zakázaná romanca, lenže Lee sa nebojí rozohrať oveľa širšiu mozaiku, kde sa ústredný pár ocitne aj na pár minút mimo diania a nechá priestor rovnako zaujímavým vedľajším postavám. Film sa mu tak trochu rozpadá, ale aspoň z tej neučesanosti cítiť Leeho živeľnosť a neochotu sa podrobiť nejakej komfortnej štruktúre. No a ak má Las Vegas svoju Eiffelovku, tak NY má zase Tádž Mahál, aby bolo jasno... (21.05.2018)