25. hodina

Co byste dělali vy, kdyby vám zbýval poslední den života na svobodě a pak byste museli na sedm dlouhých let do vězení? 25. hodina vám ukáže, co v této situaci udělá jeden drogový dealer Monty Brogan a ještě stačí rozvinout příběhy vedlejších postav a zkritizivat nynější společnost. 25. hodina je film, který stojí hlavně na výkonech herců. Edward Norton v roli Montyho je excelentní. Scénář mu poskytuje množství scén, kdy se může naplno projevit jeho hercké nadání. Objevuje se zde mnoho vypjatých scén, ale Norton ani jednou nepřehrává. Nejvíce mě dostala "fuck" scéna, kdy Monty kritizuje a nadává na úplně všechny. Začíná u různých menšin a dokonce se pustí i do svých přátel a rodiny, aby nakonec nejvíc ze všech nadával na sebe. Philip Seymour Hoffman a Brian Cox jsou skvělí, jako obvykle. Ale překvapil mě výkon Barryho Peppera, který podal tak kvalitní výkon snad jen v Zelené míli. Rosario Dawson je celkem nevýrazná, ale nic nekazí. Zato Anna Paquin mi byla přímo otravná. Film je hodně pomalý, ale nikoliv nudný, má toho spoustu co říct a nutí vás po celou dobu přemýšlet, přemýšlet nad spoustou věcí. Režisérovi Spikeovi Lee sa asi líbil film X-men 2, protože se zde objevuje pár narážek na tento film a hrají zde tři stejní herci (Paquin, Cox a ten kluk co hrál Pyra). Dále zde režisér připomíná události z 11. září. 25.hodina je filmem o životě, o strachu a nejistotě, o důvěře, o přátelství a rodině a o spoustě dalších věcí. Je to film, ze kterého si každý něco odnese. Původně jsem chtěl dát 25.hodině jen čtyři hvězdičky, ale film se mi tak moc dostal pod kůži a musel jsem o něm stále přemýšlet, takže mu nakonec s čistým svědomím dávám pět hvězdiček. (25.06.2006)

Edward Norton jde do vězení. Než ale k neveselému plnění rozsudku nastoupí, musí stihnout neuvěřitelnou spoustu věcí. Udobřit se s kamarády, naposledy pořádně zakalit, srovnat dluhy, rozloučit se s láskou jeho života, zanadávat si na nespravedlivý svět a spoustu dalších prkotin. Spike Lee vás v téhle dramatické jízdě vtáhne do dvouhodinového kolotoče plného dialogů, jež by se měly tesat do kamene. Jedná se o filmovou nutnost, které nasazuje korunu nejen úderný konec, ale hlavně známý fuckovací monolog. Fuck prison, man! (08.01.2014)

Monty Brogan měl život před sebou a ten mu nabízel spoustu lákavých příležitostí. Bohužel si vybral tu nejrychlejší zkratku vedoucí k výdělku a z nadějného studenta se přeškolil na školního dealera marihuany. Profese zůstala, jen z lehkých drog plynule přešel k těm tvrdým. Jenže tak dlouho se pro vodu se džbánem chodí, až se jednou do bytu pozvou pánové od policie. Kilo heroinu a velkorysý obnos v hotovosti se vysvětlují vážně těžko. Tak těžko, že od soudu odcházíte s perspektivou 7 let za mřížemi v prostředí na hony vzdáleném standardu, na který jste byli dosud zvyklí. Spike Lee se rozhodl natočit loučení svého hrdiny se svobodou a muselo mu ho být skutečně líto, protože udělal maximum, aby ho zlidštil a získal divákovy sympatie. Do filmu se mu toho vešlo hrozně moc, až na zničené existence Broganových zákazníků, jejich rozvrácené rodiny, podlomené zdraví, sebevraždy, předávkování, AIDS a spoustu dalšího, co se k uživatelům drog váže. Na světě je spoustu lidí, kteří ke svému neštěstí přišli jako slepí k houslím, to se o Montym vážně říct nedá. Tam, kde Lee ode mě očekává sympatie, já krčím rameny a říkám: Tvůj Monty sklidil jenom to, co zasel. Spike Lee navíc vypadá jako někdo, kdo příliš dlouho mlčel a najednou ze sebe touží dostat spoustu věcí, které by byly fajn, jenže v jiném žánru, jiném snímku a s jinými hlavními hrdiny. Film se mu zkrátka rozjíždí pod rukama. Spike to sice s kamerou umí, sází na špičkové herce a pár scén vypadá atmosféricky, jenže vzhledem k výše uvedenému to víc než na 3* nevytáhnu - a to může být ještě rád, že nepitvám závěrečný kýčovitě sentimentální výlev otce hlavního hrdiny, který by si v hitparádě filmových trapností vůbec nevedl špatně. Celkový dojem: 55 %. (11.09.2013)

Jedním slovem "wau", tohle je filmové umění, tohle je vypravěčství, tohle má pravý smysl... A přitom 25. hodina si na žádnou velkolepost nehraje, není nápadná, je to skromný příběh jednoho posmutnělého i naštvaného človíčka, co si zkrátka posral život. Na jednu stranu ho litujeme a soucítíme s ním, na druhou víme, že si to zasloužil - nejsme tedy v roli soudce, ale jen prožíváme... A s tím, jak se blíží nevyhnutelné, tak víc a víc. Jsou tam krásné, pravdivé a hlavně nevyumělkované a nenucené emoce, z filmu sálá lidství. Ani u "technických" aspektů nevím, co pochválit dřív, zda režisérovo vykreslení atmosféry, brilantní scénář vrcholící u scény před zrdcadlem, herecké výkony, nebo příjemnou hudbu... 9/10 (18.06.2010)

Čekal jsem drsnou cestu odsouzeného dealera za spravedlností a za očištěním svého jména a Spike Lee vypráví spíš o smutném loučení mírně zoufalé existence. Nakonec jsem se víc jak sto minut zklamaně nudil, aby na mě vykoukl úžasný finiš, který zanechává výrazně lepší chuť, než si film možná zaslouží. (01.10.2006)