Smrt na Nilu

Možná se mi to líbilo i víc než Orient express. Branagh je jako Poirot vynikající a jeho černobílý flashback je nejsilnější scénou filmu. Detektivní zápletka sice šustí papírem, ale herecký ansámbl z ní mačká maximum. Emma Mackey je přímo fantastická. Navíc poslední role kanibala Armieho. Moc moc dobré. (10.09.2022)

Chvíli vypadá Death on the Nile jako moderně inscenované divadlo, občas jako vesměs působivé omalovánky. Avšak pro film takovéhoto charakteru nevhodně působící. Celá tahle show jede tak trochu prkenně, upoceně, na sílu, potažmo na efekt. Branaghův Poirot je OK, ale zbytek osazenstva veskrze pajdá a přicmrndává kolem něj. Chybí opravdový vizuál, poctivé kamerové záběry, reálná výprava a hlavně, lépe vykreslená zápletka. (02.05.2022)

Tou největší záhadou, která bohužel nemá žádné vysvětlení, je důvod Poirotova "polidštění", kdy se slzí nad ztracenou láskou. Nechci působit jako dědek křicící na mraky, ale to vážně už publikum v očích Hollywoodu potřebuje tragickou sentimentální backstory i pro knír, aby k jen trošičku extravagantní postavě mělo "blíž"? Vždyť by bohatě stačilo, kdyby detektiv jen říkal slova přeložená jako "čokopiškotek". (12.02.2022)

Ale no tak, soudruhu Bráno!!! Když už konečně tolik spravedlivě a pohrdlivě sereme na hrob té hnusné rasistické mrdce Christovic Agátě, autorce takových odporně nenávistných škvárů jako například Deset malých privilegovaných afrobritečků, a ukazujeme probuzencům, jak má vypadat řádně korektní, charakterově i historicky napravená a transgenderově vyvážená klasická velkobritská detektivka tím, že jí řádně po neobolševicku onegrujeme, prolesbíme, obohatíme o pateticko-kýčovitý blábol o tom, kterak Erkül k homokníru přišel, a necháme jej dokonce přesně dle potlačovaných autorčiných záměrů romanticky vzplanout k silné, lidově moudré a mississippskými bavlníkovými plantážemi ošlehané ebenové feministce, tak co tam, kurva, dělá hnutím seksuálně frustrovaných, labilních mužen nade vši pochybnost usvědčený znásilňovač, seksuální obtěžovatel a kanibalista Armín Kladivo???!!! No to mi teda počmárej Čerčila, soudruhu Bráno, takový šlendrián!!! A přitom se dal v pohodě přePlummerovat rychleji, než bys řekl Spacey, kupříkladu velmi žádoucím přepohlavníkem Eliotem Stránkou či vhodně „asi milovatelným“ Číjejetel Unproforem, aby dokonale odpovídal konzervativci dosud pečlivě utajovaným spisovatelčiným úmyslům! A to jsi měl přitom tak hezky nakročeno, soudruhu Bráno!!! Malebné záběry instáčově přebarvičkovaného Ponýlí, jako podklad velmi příhodně slaboduchý a nic autorského nepřinášející plagiát předchozích dvou ohavně nekorektních, předloze neodpovídajících a neinkluzních verzí, osazený sekndhendovou Margotkou a bandou neumětelských, avšak utiskovaných neherců, a to vše obohaceno o mile progresivní novobritský hipstaswag pro všechny ty pečlivě převychovávané mladé neomarxisty… No nic, soudruhu Bráno, velmi doufám, že se po něčem takovém neprodleně podrobíš konstruktivní sebekritice před celým závodním kolektivem RFH (Revoluční Filmové Hnutí), půjdeš do sebe a příští plánovaná adaptace té rasistické svině, Heteroseksuální běloch pod sluncem, již bude zcela v souladu se stranickou linií! (01.04.2022)

Autori redefinovali postavy literárnej predlohy do takej miery, že som sa v nich čiastočne strácal, no s ubúdajúcimi minútami mi to už začalo byť jedno, pretože mi film začal pripadať nezaujímavý en bloc. Namiesto ostrého afrického svetla sa scény utápajú v "umelohmotnom", digitálne vygenerovanom olejovom (pseudo)svetle ("nekonečný" východ či západ slnka) či dokonca v tmavých a ešte tmavších interiéroch. Ak šlo o noirový zámer, treba povedať, že možno nejaká Agathina detektívka pochmúrny vizuál znesie, určite však nie Smrť na Níle. Takže grand faux pas. V dialógoch cítiť pokus priblížiť sa psychologicky ťaživému  bergmanovskému štýlu, čo je Agathinmu písaniu cudzie. Možno je to zámer, ale ja ho vyhodnocujem negatívne. Okrem toho v medzivojnovom období zďaleka nevládla vo vysokých kruhoch taká kozmopolitná rasová tolerancia, sem-tam sa po Níle v kajute 1. triedy previezol nanajvýš nejaký ten (maha)radža. Hudba nie je adekvátna dobe, takto sa začalo hrať a spievať až v 40. či dokonca 50. rokoch. No a kostymér, maskér a make-up artist zjavne mali pauzu – to, ako herci vyzerajú, pripomína všeličo len nie rok 1937 a nedokážem si predstaviť, kto mohol čosi také požadovať a prečo. V záujme modernizácie? Dobre, ale jedine vtedy, ak remake má dostatok iných kvalít na to, aby mohol bojovať s dokonalým originálom z roku 1978. Výsledok je tristný ako Škót nosiaci nohavice namiesto sukne. Zlatý John Guillermin! (17.05.2022)