Složka 64

Videl som tri časti tejto série a neobľúbil som si ani jednu. Sú to filmy na jedno pozretie a okrem toho sú silne manipulatívne. Pod rúškom nejakého krimi-mysteriózneho-thrilleru sa tvorcovia (a netuším aký podiel má autor predlohy a aký jej adaptéri) sa divákovi snažia natlačiť do hlavy nejaké rozprávky o veľkých sprisahaniach proti mierumilovným migrantom, ktoré dvaja nekonzistentní policajti trpezlivo rozplietajú. Pokiaľ bola v prvej časti dobre vystihnutá atmosféra, postupom času sa film menil na bežnú kriminálku, ktorej scenárista sa ponáhľal domov a tak to v závere zrýchlil hlava-nehlava. (08.11.2019)

Za mě velmi slušný snímek. Sice Arab v hlavní roli a nějaký ten náznak té nadřazenosti. Vždycky se musí objevit někde nějaký "šílený vědec, pomatenec" který je nakloněn k nějaké té "vizi o čisté rase". Už mě tyhle náměty ani nepřekvapují. No ale co už. Přivřel jsem oči a ve výsledku se mi to vlastně i líbilo. Jak jsem si všiml, tak toto je 4 film v sérii. Začal jsem tedy od konce. Nevadí. Mě tenhle příběh navnadil na to, abych si pustil i ty zbylé. (21.03.2021)

Další excelentní trefa do černého od seveřanů, kteří ukazují, že zas a znova je se na co dívat. Tak nervydrásající vyhrocený příběh a zpracování jsem už sakra dlouho neviděl a musím říct, že jsem doslova trpěl s obětmi ve filmu. Napětí a gradace od poloviny filmu až do samotného konce bylo skvělé, a intenzivní finále, u kterého jsem byl jak přišpendlený k sedačce, mě jen utvrdilo v maximálním hodnocení filmu. Fakt, že toto téma by mohlo být aktuální a probíhající někde “výše”, jen přidává filmu na kvalitě. Tohle se neslutečně povedlo a lituju, že jsem na to nešel do kina. Více filmů s touhle dvojkou detektivů prosím. (22.03.2019)

85%. Není pochyb, že na světě neexistuje národ, který by uměl interpretovat kriminální žánr s intenzivnější, specifičtější a ostřejší atmosférou, než Dánové. Složka 64 je vedle Honu, Lovců hlav či Ukrutně šťastni dalším zářezem tvrdě a nekompromisně konkurujícím hollywoodské či britské kriminální kinematografii, přitom ve svém vyznění nenaznačuje zvlášť vysoké ambice, spíše se jen soustředí na genius loci Kodaně, charaktery pro krimi sice archetypální, ale pořád skvěle funkční, a v neposlední řadě na precizně vystavený scénář, který nedovolí sebemenší chybičku, a pomáhá tak vtáhnout diváka do příběhu (jež je navíc velmi aktuální). Obdivuji, s jakou lehkostí Boe dokázal uprostřed napínavé gradace jedné dějové linie přejít k jiné, mnohem důležitější linii, která Složku 64 stylisticky i formálně zcela vychýlila, ale tak přirozeně, že jste si toho v podstatě ani nestačili všimnout, dokud na plátně neběžely závěrečné titulky. Váhal jsem nad plným hodnocením, protože Složka 64 je téměř dokonalá kriminálka, která má všechno, co by dobrá kriminálka měla mít - originální a těžce inteligentní, skoro až intelektuální příběh, geniální investigativní asociace, sofistikované, třebaže konvenční charaktery, naprosto fantastickou atmosféru, chronickou narativní katarzi. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že samotný závěr byl nejprve zbytečně překombinovaný, nakonec zase naopak odfláknutý, jen ne odpovídající předchozím 100 minutám; tím trochu narušil tu švýcarsky fungující atmosféru a "omezil" onen finální dojem. I tak to ale byl dle mého jeden z nejlepších filmů roku 2018 a možná jedna z nejlepších ryzích žánrových (a přece pestrých) kriminálek, na kterých jsem kdy v kině byl. Ten námět jsem dlouhé dny nemohl dostat z hlavy, připomínal mi můj nejoblíbenější a dle mého nejinteligentnější film o pomstě vůbec, a to si zaslouží skoro plné hodnocení. Uvidím, zda se po druhé projekci, která určitě proběhne, ještě nevrátím, přidat ten poslední střípek dokonalosti k finálnímu hodnocení. Jestli však Složka 64 ve mně vyvolala nějakou katarzi, tak ve mně stoprocentně ukotvila názor, že skandinávské kriminálky jsou ty nejlepší na světě, i navzdory všem rozpočtům, kapacitám a velkým jménům. (29.01.2019)

Seveřané se vrací už se čtvrtou knižní předlohou natočenou dle bestselleru od Jussiho Adler-Olsena a k tomu opět výborná dvojice Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares. Naštěstí netřeba znát předešlé díly, aby si divák tenhle užil. V bytě za zdí naleznou po dvanácti letech tři mumifikované těla sedící u stolu s vnitřnostmi na stole, ale případ sahá daleko do větších a složitějších končin. Velmi napínavé, dobře zahrané, filmařsky silně natočené, zvraty v závěru působivé a atmosféricky správně pochmurné. Tohle seveřanům opravdu jde a když je k dispozici atraktivní látka jde to samo.80% (27.02.2019)