Vlk z Královských Vinohrad
The Wolf from Royal Vineyard Street
Scénář:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Jiří Mádl, Karel Roden (vypravěč), Táňa Pauhofová, Jiří Bartoška, Martin Pechlát, Ted Otis, Gabriela Míčová, Jiří Menzel, Tomáš Klein, Jiří Forejt (více)Obsahy(1)
Autobiograficky laděný příběh výstředního režiséra Jana Němce, který s gustem sobě vlastním vypráví o svých láskách, filmech, nadějích, prohrách i vítězstvích. Neboť kdo byl jednou vlkem, vlkem navždy zůstává... Poslední filmové dílo legendárního českého tvůrce Jana Němce (mj. O slavnosti a hostech, Démanty noci, V žáru královské lásky) volně vychází z autorovy publikace „Nepodávej ruku číšníkovi“ a sleduje jeho životní osudy od šedesátých let do současnosti – od festivalu v Cannes v roce 1968 až do MFF v Karlových Varech v roce 2015. Němcovo alter ego jménem John Jan zde představuje herec Jiří Mádl. „Film má v názvu vlka, tvora divokého, lstivého, neovladatelného. Vlk v rouše beránčím a naopak. Uvidíte místa činu, autentický dialog, autorský komentář, archivy pravé i falzifikáty. To, co bude ve filmu, se skutečně stalo a John Jan to skutečně prožil. I když, pravda, občas jsem to trochu nafouknul,” řekl režisér Jan Němec během filmových příprav. Při natáčení mu nešlo o historickou věrohodnost, ale o vytvoření ducha i atmosféry minulé doby a zachycení génia loci daných míst. Režisér Jan Němec se bohužel dokončení svého posledního celovečerního filmu nedožil. Zemřel 18. března 2016, dva dny před poslední dotáčkou. Nicméně film v hrubých obrysech dokončil. Protože jeho zdravotní stav už nebyl nejlepší, pověřil dokončením snímku pomocného režiséra Tomáše Kleina. Snímek byl uveden v hlavní soutěži karlovarského festivalu a krátce před Němcovými nedožitými 80. narozeninami oceněn Zvláštním uznáním poroty. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (75)
Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. ()
Pri takto koncipovanom diele mohol vzniknúť experimentálny nezrozumiteľný paškvil, priemerný a vyšumiteľný festivalový doplnok, alebo aj originálny, na vtipnej strihovej skladbe hraných a archívnych záberov a nakoniec aj krátkej stopáži založený autobiografický príbeh v rýchlom tempe. Našťastie nastala varianta C, Jan Němec nemá rozhodne potrebu svoju osobu akokoľvek glorifikovať a výber flegmatika Jirku Mádla do hlavnej úlohy bol geniálny ťah. Len ten rozprávač v podobe Karla Rodena je tu úplne zbytočný. Myslím tie vsuvky, kde osobne vystupuje, pôsobia totiž ako z iného filmu, sprievodné slovo je OK. ()
Hodně, možná až příliš osobní záležitost. Tzn. vůbec si nedokážu představit, jak může tento film působit na lidi, kteří Němce osobně neznali. Jakási nostalgie tady je generována mimo jiné i tím, jak film víří režijními, "střihačskými" a "zvukařskými" nápady. Takovéto nakládání s filmem se dnes už jen tak nevidí... ()
Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. ()
Je mi jasný, že většina filmových intelektuálů bude stříkat hvězdičky blahem, ale já se, až na pár vtipných vyjímek, spíš nudil. Refence zajímavé, ale k čemu to, když je ne každý postřehne. Účelově odporná kamera mě dost mrzí. Takže asi tolik k té jejich metamorfóze. ad. Kulturní vsuvka. Během prémiery sebou dva tvůrci málem švihli o zem, dalšímu se to nakonec podařilo, a dva se málem propadli oponou. Bžunda #kvík2016 ()
Galerie (23)
Zajímavosti (2)
- Jan Němec, který se dokončení filmu bohužel nedožil, po několika letech příprav zahájil natáčení na filmovém festivalu v Cannes v létě 2015, kde zaznamenal osudový rok 1968. Tři zástupci české nové vlny včetně Němce (těmi dalšími byli Miloš Forman a Jiří Menzel) měli tehdy šanci získat Zlatou palmu. Levicoví francouzští filmaři v čele s Jean-Lucem Godardem ale pod vlivem revolučních studentských bouří festivalovou soutěž předčasně ukončili. Osudovou ránou Němcovy slibné mezinárodní kariéry byl pak o několik týdnů později příjezd ruských tanků do Prahy. (Zdroj: Boskovice Festival)
Související novinky
Vlk z Královských Vinohrad soutěží ve Varech
Vlk z Královských Vinohrad, celovečerní hraný film režiséra Jana Němce, reprezentuje Českou republiku v oficiální soutěži Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2016. V autobiografickém filmu… (více)
Reklama