Švéd v žigulíku

Petr Horký se opět trefil. Skvělá ukázka takové té opravdu ruské identity národa. Oni jsou opravdu stále zaostalá země, když opomenu Moskvu, Petrohrad a jiná turistická centra, tak tam stále převládá ten názor, totéž co v Česku začátkem devadesátých let, že by chtěli socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít. A když se začne propouštět, aby se zachovala aspoň nějaká pracovní místa, tak pro jistotu začnou všichni stávkovat. Pro Inge Anderssona prohra a možná vítězství, tam se seznámil s českou blond buchtou, která tam přišla s kolegy ze Škodovky, teď s ní žije snad spokojeně tady v Česku. (09.01.2019)

Spíše než dokumentem bych tento snímek nazval komedií, neboť jsem při jeho sledování měl výrazný pocit, že spíše, než o příběh titulního Švéda šlo tvůrcům o zprostředkování co největšího počtu humorných momentů a mnohdy se zdá, že režisér nechal postavit na místo kameru a čekal, až se něco vtipného stane. V této rovině snímek funguje na jedničku a mnohokrát jsem se nahlas zasmál, neboť je nám zprostředkována spousta vskutku absurdních momentů ukazujících Ruskou mentalitu a potvrzujících mnohá povahová klišé. I přes dobrou zábavu jsem nicméně z filmu odcházel zklamán, neboť jsem od něj očekával větší hloubku a doufal jsem, že se dočkáme detailnějšího pozorování samotné práce krizového manažera a jeho snahy o záchranu továrny řítící se do pekel. Tato linie je nicméně bohužel pouze okrajově načrtnuta a je jí věnována minimální pozornost a měl jsem mnohdy pocit, že pokud by se tento člověk v dokumentu nevyskytoval, na většinu záběrů a dění by to ani nemělo moc vliv. Švéd v žigulíku je zkrátka velmi zábavná komedie, ale špatný dokument. (29.03.2018)

Zajímavý pohled do jedné ruské fabriky, ale jako dokument úplně o ničem. Snaží se vypadat moderně, ale chybí tam spousta informací, kontextu, popisky míst a lidí... jsou tam skoky v čase, špatně se v tom orientuje. Cílem asi bylo vyvolat v divákovi pocit, že pracovníci v té továrně (nebo obecně Rusové) jsou líné vyžírky, nespokojené se životem, ale neochotné cokoliv změnit. (09.10.2022)

Takto vyzerá v praxi konflikt dvoch kultúr. Švédskej západnej a ruskej socialistickej, a to v 21. storočí. My sa tiež nemusíme veľmi naparovať, lebo stále balansujeme niekde medzi tým. Aj v mojom bezprostrednom okolí prekonal jeden podnik, dávno v súkromných rukách, podobnú očistu od socializmu len pred pár rokmi, keď bolo nutné prepustiť polovicu zamestnancov, ktorí nevedno čo robili, od siedmich riaditeľov až po upratovačky. Bo Andersson to mal trochu vo väčšej mierke, keď prepustil 30000 zamestnancov, aby dostal AvtoVAZ do konkurencie schopného stavu. Dokument sa nevenuje žiadnym detailom výroby, modelom vozidiel ani finančným parametrom. Sústreďuje sa na osoby, ich myslenie a príhody, ktoré to všetko charakterizujú. Všetko je v podstate tak, ako sme si mysleli, že v Rusku je. (16.10.2018)

Zajímaly by mě okolnosti vzniku tohoto filmu. Jak dlouho dopředu to domlouvali, jak dlouhou část věnovali přípravě, jak to Petr vyřešil právně, a vlastně i, jakto, že jim dovolili natáčet porady atd. Bo Anderson není kladnou postavou, je to typický příklad organizace firmy, v níž rozhodují lidé, kteří nemají dostatečné množství informací. Na obranu této věty říkám, že lepší způsob bych nevymyslel. Tohle je film o lidech, kteří nikdy pracovat nebudou, a takových je i mezi námi hodně. Nová Anderssonova partnerka je poněkud nečitelnou postavou - je to souhra osudů a náhod (která vedla k rozpadu minimálně jeho manželství) anebo klasická zlatokopka, jen s dobrodružnější povahou? (27.10.2018)