Čarodějovy hodiny

Jack Black je kujón- tato komediální hvězda, která za rok oslaví 50. narozeniny se definitivně zapsala do historie filmů a i když to před pár lety vypadalo na vyhaslou hvězdu, v poslední letech se Black opět dostal do formy a minulý rok se dokonce povedl v podařeném stand-alone pokračování Jumanji. A nyní se ozývá s Čarodějovými hodinami. Čarodějovy hodiny jsou určitě zajímavá věc. Režíruje Eli Roth, pro kterého se vlastně jedná o první film pro celou rodinu a kromě Blacka ve filmu hraje i perfektní Cate Blanchett. I přesto, že se ale jedná o film na který pravděpodobně může vyrazit celá rodina, je pořád výrazně temnější a více jde do psychicky postav než je zvykem. K Čarodějovým hodinám mám ve skutečnosti hrozně moc výhrad ale zároveň spoustu pozitivních bodů. Rozhodnu se to tedy sepsat co nejvíce srozumitelně: Casting ve vedení Jacka Blacka a Cate Blanchett je výborný a především chválím hlavního klučinu Owena Vaccara, který dokázal uhrát pár silných scén, kde většina ostatních dětských herců selhává. Celkem cool je poté Kyle MacLachan v roli záporáka, který dokáže už jenom svým zjevem vyvolat husí kůži. Eli Roth režíruje a i když má k dokonalému režisérovi pořád daleko, jeho režie je zajímavá. Film se odehrává v 50. letech a ta dobová atmosféra je velice fajn. Hudbu skládal celkem neznámý Nathan Barr a je to škoda, jelikož jeho soundtrack k Čarodějovým hodinám se nádherně poslouchá a bude znít v uších ještě dlouho po shlédnutí filmu. Je to na jednu stranu vlastně roztomilý film, na druhou stranu ale občas nažene celkem pochmurnou náladu a nebojí se takových témat jako fyzická šikana nebo popasování se se ztrátou blízkého. Trošku složitější je to s humorem: Jack Black pořád dokáže většinu hlášek prodat, většina vtípků je ale celkem infantilních a navíc se celkem začnou opakovat (running joke s travnatým lvem, který sere na dvorek není vtipný ani jednou). Efekty jsou většinou celkem slabší a i když je pár magických scén opravdu vizuálně zajímavých, občas byli pravým opakem a už jsem modlil ať se přejde na nějakou dialogovou scénu. A poslední výtka: Občas mi přišlo, že se film vleče, především až v nějaké poslední půl hodině, kde dojde k několika pár WTF rozhodnutím a jednomu velice podivnému CGI batoleti. Přesto všechno jsou Čarodějovy hodiny fajn. A když se takhle rozhoduji mezi 3 a 4 hvězdou, zatím tomu klidně ty 4 s odřenýma ušima dám. Očekávání jsem měl totiž nízko a dostal jsem solidní fantasy, kterou sice táhnou nahoru především Black a Blanchett, ale zároveň mohla dopadnout o mnoho hůř. (18.10.2018)

K Čarodějovým hodinám jsem zavítal pouze proto, že jsem jako menší četl knižní předlohu, jež mě nesmírně zaujala, ba jsem se u ní dokonce místy bál. Když přišlo oznámení, že se můj oblíbený příběh od Johna Bellairse dočká filmového zpracování, začal jsem se v tichosti těšit, abych dneska s naprostým znechucením ztratil více jak hodinu a půl s jedním z nejhorších letošních počinů. Dětské role dokážou být kouzelné (viz snímky typu Wonder) a nebo také královsky otravné. Není tomu jinak právě v případě ztvárnění Lewise Barnavelta, poněvadž horšího herce jeho věku jsem neviděl velmi dlouhou dobu. I jinak svělá Cate Blanchett udělala kariérní krok vedle v momentě, kdy se upsala předem zpackané fantasy “komedii”. I ta přihlouplá Husí kůže měla alespoň nějakou duši. (06.12.2018)

Čarodějovy hodiny mě nasraly. První půlka je totiž výborná, skvělá tajemná atmosféra vzešlá z koktejlu fantasy, pohádky a klasického universalovského hororu šmrncnutého Poem, se zábavnými postavami a správně ujetým smyslem pro humor. Když pominu těch pár motivů, co to vyloženě vykradlo z filmových Harry Potterů, jsem nic podobného už dlouho neviděl. Jenže Eli Roth je prostě šupák, co si ani nedokázal sehnat pořádného scénáristu, takže se z filmu nakonec místo motýla vyklubala hloupá a nudná můra, která když neví, co s postavami nebo příběhem, ústřelí k humoru dětí na prvním stupni základky. Ty tři dávám spíš z objektivity, protože první půlku jsem si fakt užil. Ale subjektivní dojem z celého filmu je absolutní zklamání. (20.10.2018)

„Tak čo ty v tých okuliaroch, pohni si.“ Pravdupovediac, mňa vôbec neprekvapuje, že to natočil Eli Roth (Hostel). Pohodový rodinný film plný znesiteľných trikov a najmä príjemnej atmosféry, parádnej výpravy (dom) a sympatických hercov v čele s Jackom Blackom, pričom tentokrát mi sadla aj mnou osobne inak nie príliš vyhľadávaná Cate Blanchett. Scenár ma každopádne v druhej polovici skôr nebavil, než bavil a najmä to bolo vo finále možno už až príliš pretrikované (ale satanské dyne boli fajn – „Nebojte sa, majú mäkké zuby, nemôžu nám ublížiť.“). Palec hore za basketbalovú scénu. (22.03.2021)

Jedna hvězdička za vizuálně štědrou výpravu a kostýmy, druhá za charismatickou Cate Blanchet. Všechno ostatní je nefunkční, divné nebo trapné, navíc mi celý ten koncept hororu zacíleného na děti přijde i trochu zvrácený. Jediný užitek lze spatřovat v tom, že filmy jako je tento vás přinutí zpětně docenit Harryho Pottera a Narnii. (27.03.2022)