Než přišla bouře

První část, kde jde hlavně o flashbacky ohledně seznámení dvou hlavních postav je celkem nezajímavá a zbytečně dost utahaná. V této části máme možnost vidět snad všechny možné záběry na odhalené části těla případně stojaté bradavky hlavní herečky. Těchto záběrů je první půlhodina přímo prošpikovaná a celkem v takovém počtu záběrů to bylo únavné a otravujicí. Posléze se dostaneme dějem na vrak lodi a boj o záchranu života. Zde film překvapivě dostane hloubku a dá se mu částečně věřit prožívaný příběh. Ke konci, když se na plátně objeví osudný hurikán, tak při záběrech v větší výšky je velmi dobře vidět nekvalitní práce s CGI. Kdy vlny jsou rozmazané a nepůsobí věrohodně. Čekal jsem od toho více a dostal jsem velmi průměrné blatíčko. (03.08.2018)

(64/2018) / Shailene mám vcelku rád, ale tento film, síce s akým takým úvodným potenciálom, je slušné sklamanie. Baltasar asi netušil ako vyplniť tých takmer 100 minút a zvolil tú najnudnejšiu cestu, cestu nič nehovoriacich a neriešiacich flashbackov. Adrift je rozťahaná nuda, film ktorý si netrúfol na dramatický moment. (4/10) (08.09.2018)

Trailer mě koncem letošní zimy ihned zaujal, co mě sem ale opravdu táhlo, byl samosebou Sam Claflin, kterého bych jako opačné pohlaví okamžitě chtěl za muže. Nejcharismatičtější člen britské herecké omladiny se po boku tentokrát stejně výborné Shailene Woodley upsal místy až depresivnímu dramatu podle skutečné tragédie, která se ze začátku jevila jen jako velmi nepříznivý boj s osudem. Nebudu ale těm, co ještě Adrift nezhlédli, prozrazovat, co se dělo dál. Jen mohu upozornit, že se nejedná o další romantické klišé, převedené pouze na vskutku neohrané otevřené moře. Zásadní zvrat musí dostat do kolen každého. (18.08.2018)

Přečetl jsem hodně knih o ztroskotáních na moři a přeživších a to napříč věky. Baví mně to. Ta lidská houževnatost to nakonec přežít. Mám knihy o portugalských a španělských lodích a zážitky těch co jejich potopení přežili z poloviny sedmnáctého století, knihy jako Přežili jsme v Pacifiku od Dougala Robertsona i knihy od různých spojeneckých letců, jejichž vzdušná pouť skončila v Biskaji nebo v Pacifiku v dinghy. Poslední film co jsem s touto tematikou viděl byl Unbroken (2014) byť tam to nebylo jen o moři a hlavně Redfordovo All is Lost (2013). Takže jsem se na tento počin celkem těšil. Hrdinové mi sedli, Woodley sice není kdovíjaká šťabajzna, ale pro příběh byla vhodně zvoleným typem. Obávám se, že úplná Barbie by zemřela hned v první hodině při otevírání konzervy... Film měl parádní kameru a hlavně lokace. Některé ty večerní záběry z paluby na zapadající slunce nad oceánem, taky bych se tulil k nějaké odrostlejší dvacítce v plavečkách. Nebo ten ohýnek na ostrově... Jenže moře nejsou jen červánky. Moře jsou taky bouře a vlny vysoké jak několikapatrový dům. Ve chvíli, kdy se večer na palubě k vám přidá do trojky nějaká Katrin, Emily, nebo Andrew či jak se všechny ty hurikány jmenují, končí romantika a jde o kejhák, štěstí a námořnický um. V tomto ohledu byl film velmi zručně natočen, vše bylo uvěřitelné, bouře byla skvělá. Něco tomu ale přesto chybělo. Napětí. Nějak jsem si u filmu nebyl schopen kousat napětím nehty a ke konci jsem už pevninu vyhlížel společně s hrdinkou. Aby už to zkrátka skončilo. Také mi tam vadilo to moc časté přepínání ,,než přišla bouře''. Tami Ashcraft to asi brala tak, že filmem uctila i svého přítele a pro ní samotnou to má asi větší váhu vzhledem k prožitkům. Za vidění to ale stojí, obzvláště pro nás suchozemce, zaživší ve většině z nás vlastní jízdu po hladině maximálně tak na šlapadle ne Vltavě nebo někde na rybníce... .-)! Takže dávám k olíznutí za 3 prsty s burákovým máslem. * * * (08.01.2020)

Námořní červená knihovna mechanicky přestříhává mezi "před bouří" (seznámení a zamilování se na slunném Tahiti) a "po bouři" (přežívání, halucinování a "v lásce utvrzování" na poškozené jachtě při nekonečném driftování směr Havaj). Dobrodružnou složku vyloženě zanedbává (očekávaný digitální hurikán na závěr nevytrhne), tudíž si na své přijdou spíše divačky s kapesníčky, které zasáhne notná dávka melodramatického patosu. Krásné záběry vln, oceánu i dalších panoramat jak z katalogu (teď nemyslím Shailene :-)) oko potěší, jinak se tu moc neděje, což jenom utvrdí v jasné pravdě, že skutečných 41 dní bezmoci na moři musela být neskutečná ubíjející otrava. (27.11.2018)