Kryštůfek Robin

Nebyť finálnej speak, ktorá to celé bohužiaľ zhadzuje na úroveň detského filmu jednalo by sa o nádherný film. Forster skvelo vystihol atmosféru a vrátil nám starých hrdinov v novom špeciálnom háve. McGregor skvelý a rovnako aj malý Pooh. Niečo na tých anglicky hovoriacich medveďoch je. Dojíma ma to a zároveň ma to núti k úsmevu. Je to tradičný Disney. Taký ten hodnotový, kedy sa netlačí na pílu. Dalo by sa spraviť pokračovanie. Hoci v pocite v ktorom to zostalo mi to neuveriteľne sadlo. Hlavne takto na jeseň. Viacej takýchto rozprávok. Ow a všetky vtipy fungujú. Hlavne tie od Ijáčka :) (02.11.2018)

Hodně jiná Disneyovka, která stěží zaujme ty nejmenší a cílí především na dospělé publikum, které si potřebuje připomenout své ztracené dětsví. Překvapí depresivní atmosféra i televizní charakter, ale možná právě proto má cenu dát tomu šanci. Kryštůfek je hodně věcí, ale není předvídatelný. Což se cení... (16.08.2018)

Pěkný rodinný film, který místy překvapuje dospělejším dějem – možná proto šel u nás do kin pouze v původním znění s titulky, což samozřejmě jedině vítám. Mnohem víc si z něj tak odnesou dospělí než děti. Ewan McGregor nemá jako dospělý Kryštůfek Robin sebemenší chybu, stejně jako jednotlivé postavy zvířátek, se kterými je neuvěřitelná sranda (hlavně s Ijáčkem) a sem tam vypustí nějaké to životní moudro, nad kterým se vyplatí zapřemýšlet. (27.08.2018)

slušný rodinná podívaná,která nedopadla ani zdaleka tak špatně jak sem čekal.Není to sice tak hravé jako třeba Paddington a na vzezření zvířecích hrdinů jsem si musel zvykat,ale jinak tu všechno funguje.Samozřejmě že se všechno točí okolo klišé jako že rodina je důležitější než práce,nebo že si dospělí zapomněli hrát,ale je to tu podáváno natolik nenásilně,že to vůbec nevadí a vlastně to sem i patří.Snad jen ta finální myšlenka,že nic neděláním se všechno zlepší je trochu mimo...70% (22.12.2018)

Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli. (19.11.2018)