Kryštůfek Robin

Večerníčkový námet roztiahnutý na celovečerný film. Pravdou však je, že po slabej polhodinke sa film rozbehne, dalo by sa povedať, že každou minútou je lepší, hoci sa nič prevratného nedeje. Oceňujem farby, psychologický podtext, hoci s tým budú mať deti problém. Určite však obyvatelia lesa mohli byť prepracovanejší, ten obyčajný plyš mi akosi nesedel. (10.12.2018)

Nejnudnější film pod sluncem. Nebavilo mě to dílem proto, že jsem zcela nedotčen tvorbou A.A. Milneho včetně všech filmových, seriálových a nevímjakých dalších adaptací, a dílem proto, že se mi odjakživa příčí v banálních sděleních hledat hluboká moudra - a to možná právě proto, že od banálního k hlubokému bývá často jen krůček. Normálně bych se tomu filmu obloukem vyhnul, protože mě odrazuje už tím infantilním názvem, jakož i pro mě osobně zcela nezajímavým dějem, ale dostal jsem na něj nepřímé doporučení, na základě něhož jsem pojal (mylný) dojem, že by mohlo jít o něco na způsob filmů Jasona Reitmana, kterého mám velmi v oblibě. Z toho přeslazeného happy endu mi je poněkud mdlo ještě teď, nikdy jsem nemusel tyhle scenáristické zkratky, kdy se všechno zázračně vyřeší lusknutím prstů; přijde mi to hrozně odtržené od reality. V mém případě tedy považuji zhlédnutí tohoto filmu za ztrátu času (což jsem asi měl odtušit už předem podle Forsterovy předchozí nevalné filmografie) - odnesl jsem si z něj tak maximálně zjištění, že Ewan McGregor už je fakt starej; pro rodinné publikum je to ale asi vcelku ucházející podívaná. (19.12.2019)

Potřebuju (a snažím se opečovávát) svůj Stokorcový les. Někde tam vzadu v hlavě, aby byl vždy k dispozici, abych se do něj pravidelně mohl vracet. A věřím, že nejde jen o nostalgické - a idealizující - utápění se ve věcech minulých. Jde o memento: nezapomeň, hraj si. Dřív jsi věděl, že je to důležité. Dřív jsi byl moudrý. __ A přesto zapomínám, a přesto si přestávám hrát. A dny se stávají zítřky místo dnešků, a člověk pak všechno poplete. Zejména to, co je a co není důležité. Přitom je to snadné: důležitý je Pú! (26.08.2018)

Nikdy jsem nemiloval medvídka Pú, ale o to více jsem si tento film zamiloval. Výborný Ewan McGregor ve filmu, který je o navracení se k dětství. K radostnému období hraní, kdy hranice neexistovaly, pouze ty, které jsme si vymyslely. Film s tímto skutečně excelentně pracuje a tu vyvolává dojetí, melancholii, tu radost z dětinskosti, která najednou nepůsobí kýčovitě, ale naopak se stává pramenem znovuobjevené radosti, na kterou jsme již dávno skrze dospělé starosti zapomněli. A je moc fajn, že tento film nesklouzává jen k té dětské rovině, ale vrací se i zpět do dospělosti, kde reflektuje dětské poznání, díky kterému i v dospělosti můžeme najít řešení dříve neřešitelných problémů. 75% (01.08.2019)

"People say nothing is impossible, but I do nothing everyday." aneb vizuálně podmanivej a poeticky krásnej nostalgickej reunion Obi-wana a chábrů ze Stokorcového lesa, který ale překvapivě funguje jako drama o krizi středního věku. Neobyčejně půvabná oslava dětské fantazie a nicnedělání. Asi nejlepší hraná disneyovka so far...... kdo nevyrůstal na dobrodružství Medvídka Pú a jeho přátel, nepochopí. (04.01.2019)