Medvídek Pú: Nejlepší dobrodružství

Pre mňa jeden z najobľúbenejších Disney filmov a jednoznačne najobľúbenejšia postavička od Disney s menom Winnie The Pooh. V človeku film vyvolá veľmi veľa příjemných pocitov, veľa hrejivej atmosféry ale rovnako aj dobrej zábavy a skvelých momentiek, ktoré človeku ostanú v pamäti. A to najmä vidno na vzťahoch medzi postavami. Pre mňa je tento film animovaná klasika. Nelimituje sa tým, aby to rozdelili na 3 akty ani nič podobné. Proste nám dá vtipné, milé, hrejivé príbehy, ku ktorým sa človek jako ja veľmi rád vráti. (11.12.2015)

Co mi skutečně vadí jsou výrazné odchylky od knižní předlohy. Částečně je to samozřejmé dáno i tím že knižní předloha je vyprávěna velmi specifickým jazykem, což je hodnota "přeložitelná" do filmové podoby vždy pouze omezeně.  Dysneyho mladší krátkometrážní film "Ijáčkův den" přesto jazyk originálu ctí daleko lépe a také s dějem pracuje věrněji. Vymyšlení zcela nových situací, pomíjení jiných, pro knižní předlohu zcela základních, případně spojování dějů v knize zcela nesouvisejících mi připadá velmi násilné. Spíše by bylo možné tvrdit, že je film Mileovou knihou "inspirován", než že to je jeho filmový převod. Kladem je naopak skutečně skvělé výtvarné provedení, bezchybná animace a neuvěřitelný smysl pro humor. Stačí zmínit všechny ty tygrovy nečekané skoky, vítr který způsobí pád sovina stromu, průběh povodně atp... Celkový dojem: 70% (25.12.2021)

Jako malá jsem tuto pohádku neviděla. Měla jsem jen nějakou knížku, omalovánky a plyšového Medvídka Pú, kterého jsem měla moc ráda. Zbožňovala jsem ty obrázky a všechna ta roztomilá zvířátka až do doby, kdy jsem tento film shlédla. Najednou byl z Medvídka Pú hloupý břídil, co jenom jí med nebo myslí na to, jak jí med. Oblíbený Ijáček, kterého mi bylo vždycky líto, protože stále ztrácel ocásek, promluvil starým basem a vystěhoval Prasátko z jeho domečku, aby tam mohla bydlet Sova. Nikdo na to nic neřekl, Sova se nijak nežinýrovala a z Prasátka byl najednou bezdomovec ... to byla jediná chvíle, kdy se Pú zachoval přátelsky a nabídl Prasátku spolubydlení. Vůbec jsem tento příběh nepochopila. Pokud měl naznačit dětem, aby nelpěly na materiálnu, bylo by asi vhodné, kdyby to z toho ty děty mohly pochopit. Jinak si to neumím vyložit. Celý snímek mi přišel zdlouhavý, písničky mě tentokrát vůbec neoslovily a ten psychedelický sen byl opravdu hrozný. Nemohla jsem se rozhodnout, zda dát dvě nebo tři hvězdy, několikrát jsem to změnila, ale nakonec zůstávám u dvou, protože obrázky jsou sice krásné, ale na povedený film to nestačí. Navíc když to srovnám s o dvacet sedm let starší Popelkou, která je okouzlující, nemůžu dávat hvězdy jen za dětskou nostalgii. (17.06.2011)

Medvídka Pú si pamatuji hlavně díky knížce, takže když se mi do ruky dostal tenhle film, nebylo na co čekat. Výtvarné zpracování, hudba, celkem vtipný příběh - to už je u disneyovke klasika. Co mě však překvapilo u této byl naprosto dokonalý výběr postav. Každé zvířátko mělo naprosto odlišnou povahu a tak se každý divák musí v nějaké zvířecím protějšku poznat. Mým nejoblíbenějším bylo samozřejmě naprosto depresivní osel a pak permanentně vyděšené prasátko. Ideální film na odpočinkový večer. (16.05.2016)

Uplynulo již asi přibližně 7 let od doby, kdy jsem tuto starší disneyovku viděl naposledy, a tak jsem se rozhodl tuto skutečnost vyvrátit a podívat se na celý tenhle tradiční filmeček znovu a mohu pronést, že jsem toho tedy opravdu nelitoval. Dnes se již už ani malilinko nedivím, že tato disneyovka byla, stále je a nadále bude mou druhou nejoblíbenější ze všech ipřesto, že jsem disneyho filmy ani seriály nikdy moc nemusel a pořád nemusím. Příběh hodného malého chlapce Kryštůfka Robina a jeho plyšových přátel se také hodně odrazil i v mém dětství. Pamatuji, že jsem si vždy jako malý také hrál s plyšáky a jinými hračkami a prožíval s nimi podobné zážitky jako náš Kryštůfek Robin. Všechny postavičky mě pěkně a vřele pobavily a neustále baví dál, především Tygr, to byl pro mě vždy největší sympat'ák, jenž viděl většinu příhod vždy zvesela a s úsměvem podobně jako Buck z Doby ledové 3. On ten Tygr si podle mého skromného názoru k sobě umí přitáhnout nejen většinu dětských (a nejen těch) diváků, ale také je skvěle pobavit. Např. jeho výborný zpěv, jímž vždy představoval sám sebe nebo jeho ,,slosi a lahvice'' (mimochodem tu písničku o slosech a lahvicích naprosto miluji) či jeho zimní hrátky s klokánkem Rú (mně stejně Tygr připadá jako by byl Rúův otec a Rú jeho syn). Musím nutně podotknout, že je ohromná škoda, že tento krásný a milý film už moc v dnešní době nedávají v televizi, a tudíž není již moc k vidění. Stejně ho budu vždy milovat, případně ho budu velice rád pouštět svým dětem, jestli nějaké budu mít. 100 % (31.01.2020)