Pearl Harbor

Na tomhle filmu jsem byl kdysi v roce 2001 v kině. Od té doby jsem ho neviděl. Pod dojmem z četby knihy Zera nad Pacifikem jsem zhlédl v jeden den jak Tora, Tora, Tora! tak i Pearl Harbor. Zatímco první film jsem poctivě zhlédl celý, u Pearl Harbor jsem naopak přeskakoval všechny romantické pasáže. A ukázalo se, že bez nich se jedná o relativně koukatelný film! Přesně v polovině obou filmů začíná samotný útok Japonců. A v obou filmech také generál Yamato pronese hlášku o tom, že vzbudili spícího obra, kterou nikdy neřekl. Ale jinak jsou oba filmy naprosto rozdílné. Tora Tora Tora má dokonale zvládnuté scény vyjednávání, je historicky velmi přesný a ukazuje všechny souvislosti velmi poctivě a vyváženě z pohledu obou stran, Pearl Harbor ukazuje Japonce jednostranně jako bastardy útočící na nemocnice a civilisty. Jeho bojové scény a zejména samotný útok už ale působí poněkud zastarale. V tomto ohledu Pearl Harbor vítězí na celé čáře a kvůli scénám jako je potopení Arizony má smysl se na film podívat. Jinak ale Bay zachází s historickými reáliemi velmi volně, a závěrečný Dolittlův nálet na Tokyo je vyloženě výsměch realitě. PS: Jako odplata za pomoc američanům, kteří přistáli v okupované Číně, bylo následně popraveno asi 250 000 číňanů. Srovnej s odplatami za zabití Heydricha. (31.07.2017)

"Nemyslíš, že nás vybrali jenom proto, že jsme mladý a blbý?" I mé chabé znalosti z historie mi našeptávají, že ono to celé bylo trošku jinak. Nicméně od Michaela Baye se asi nedá očekávat historický dokument, ale spíš akční nářez. Ten se sice dostavil, bouchalo a šplouchalo to jedinečně, ale taky došlo na hrdý pohled na třepetající se vlajku s hvězdami a pruhy, na což mám diagnostikovanou alergii. Taky je to na můj vkus moc dlouhé a musím si postěžovat na to, že se sestřička Evelyn vůbec nevěnovala mým zraněním, ale zase to vzedmulo mou hrdost na to, že nejsem obyvatel Hamburgerlandu. (21.01.2018)

Ať už ta devadesátiminutová ohraná a nedopilovaná romance v rozjezdu, velkolepý bombardovací nálet, američansky hrdinná blbost, nebo závěrečná odvetná mise, mě to celou dobu bavilo. Zajímá-li vás Pearl Harbor a chcete vidět víc než jen výbušnou akci za těžký prachy, zkombinujte tady tu srandu se starším, naučnějším a serióznějším TORA! TORA! TORA!. Já předem věděl do čeho jdu, taky můžu Hartnetta i Afflecka (i když tady to byl fakt moula), plus tý blbosti a patosu zase nebylo až tolik, že by mi to extra vadilo. Prostě nenáročný válečný velkofilm, hezký na pohled, hodnotit v mém případě níže by bylo nefér. 7/10. [HD] (10.12.2010)

Filmy Michaela Baye mam hodně rád, protože v nich vždycky skloubí několik žánrů a ještě to všechno podpoří skvěle vizuálně spracovanou akcí. Výjimka neni ani tenhle snímek, akčních prvků tu je sice na Bayovy poměry méně než je zvykem, ale útok japonských letadel na Pearl Harbor je tak vynikající, že to postačí i na dalších 160 minut filmu, samozřejmě že se dočkáme i jiných vzdušných soubojů, ale ty už rozhodně nejsou tak zajímavý a fascinující, aby se vryly do paměti. Triky jsou ve všech scénách perfektní a neni jim co vytknout, tim se samozřejmě celej dojem z působivých záběrů při náletech japonců ještě vylepšuje. Jediný co mi tak trochu vadí je stopáž, 180 minut je docela dost a přece jenom konec už je tak trochu moc nastavovanej, klidně bych vynechal to napadení Tokia, tam už ani moc nešlo o samotný bombardování města, ale spíš o to aby se už nějak rozsek ten milostnej trojúhelník mezi Benem Affleckem, Joshem Hartnettem a Kate Beckinsale. (06.05.2006)

Jéžišmankote, no to byla limonáda:) Michael Bay se již ve svých začátcích rozhodl natočit další monumentální blockbuster. V tomto případě si však vzal příklad z Jamese Camerona a rozhodl se do válečných událostí zamíchat rovněž příběh o osudové lásce typu "Největší příběh lásky na pozadí největší válečné vřavy." A rovnou z něj vytvořil milostný trojúhelník. Po akční stránce Pearl Harbor funguje docela dobře, Bay se zde vyřádil se svými oblíbenými výbuchy. Jenže zbytek je jenom laciné hraní na city, patos a okatý patriotismus (vskutku působivá scéna, kdy nastala kritická situace, nemocnice je přeplněna a Danny a Rafe se rozhodnou darovat krev, kterou jim Kate odebírá do flašek od Coca Coly:) Vůbec se mě to emočně nedotklo. Snad jen směšné dialogy a klišé po většinu času opravdu pobaví:) Drastické momenty mě nijak nešokovaly a ani romantické scény příliš nefungovaly. Byly takové nijaké, obyčejné. Milostná scéna mezi padáky je odbytá za chvíli, a téměř stejný pocit jsem měla i z celého "trojúhelníkovitého" vztahu, jak byl zpracován. Nějak mi tam chyběla chemie, nějaký náboj, vášeň. Kdyby alespoň ústřední "hrdinové" měli nějaké charisma, ale ono nic. Vše to stojí pouze na krásné Kate Beckinsale. Pánové Affleck, který je zde prkenný a nevýrazný, a Hartnett, který mě také nijak neohromil, zde okouzlí možná tak náctileté dívenky. Ani z jejich přátelství jsem necítila nějakou potřebnou sílu. Scéna, kdy Affleck drží v náručí skomírajícího Hartnetta je vskutku "mega dojemným" vrcholem filmu. Buď u něj ždímáte jeden z mnoha promoklých papírových kapesníčků, které jste během celého děje nashromáždili, nebo vám přijde směšný a jen kroutíte hlavou. Já patřím k tomu druhému:) K tomu všemu se přidává ještě neúnosně dlouhá stopáž, která Vám může místy začít připadat zdlouhavá. Hans Zimmer se postaral o podmanivou hudební složku a Faith Hill zase o krásnou píseň There You'll Be. Komentář uživatele Satan to vystihuje zcela přesně. (07.08.2012)