Mečiar

Tereza Nvotová na Mečiarově příběhu ilustruje dějiny Slovenska a své rodiny a kontroverzního politika vnímá skrze rodinnou tradici. Je znát, že Mečiara její rodiče moc nemuseli. Po právu, však to byl gauner. Jakkoli ovšem nepřinesl nic dobrého a "mafiánský kapitalismus" Slovenska 90. let nese jeho podpis, nechyběly mu mimořádné schopnosti. Film ho líčí jako obdivuhodného převlékače kabátů - při listopadové revoluci jako podnikový právník jednu chvíli neochvějně stojí za komunistickým vedením, aby druhý den stál v čele stávkujících dělníků. Jeden den byl přesvědčený federalista a Čechoslovák, následující ráno je z něj slovenský nacionalista a příznivec rozdělení... A fantastický manipulátor. Jedna z hodně pitomých premis často kritizuje mladé lidi, že se nemůžou vyjadřovat o době, kterou nezažili, respektive si ji nepamatují, zatímco pamětníci ano. Je to nesmysl. Naopak: nezatížený pohled je třeba mnohem víc než tvorba lidí, kteří ve zdokumentovávané době žili. Právě ti mají dojmy subjektivně zkreslené, často se v hloubi duše za hříchy minulosti stydí - proto je třeba nové generace, aby nemilosrdně zobrazovala nedávnou minulost a nikoho nešetřila. To jde Nvotové výborně. A je tam i varovné memento pro nás. V závěru dokumentu, po konci Mečiarovy vrcholné kariéry, Nvotová naznačuje, že "mečiarismus" pokračuje v podobě Roberta Fica. Jeho blízký spolupracovník tam bez skrupulí a cynicky nastiňuje, jak se dělá politický marketing - stačí charismatický lídr, tři miliony eur, nestydět se plácat hlouposti - rázem máte stranu s dvacetiprocentními referencemi. Jak prosté. Přesně tohle se teď u nás děje. Kdokoli volí Babiše, Zemana nebo Okamuru, ať si dá facku. (11.03.2018)

Šup do archívu, šup na pokec s Mečiarem, šup na pokec s někým jiným, šup do archívu, šup na pokec s Mečiarem a pak tak nějak přišly závěrečné titulky. Můžeme konstatovat, že Nvotová svižně seskládala puzzle z historických fragmentů a příliš se nezatěžovala tím, jestli jednotlivé dílky k sobě pasují. Občas měla štěstí a samovolně to vyšlo. (25.03.2018)

Čo týmto chcela Terezka povedať? Chcela len podať historický exkurz v podobe dokumentu? Chcela priblížiť mladej generácií uja Vlada? Chcela sa zviesť na sláve Únosu? Rozhodne sa na dokument dá pozerať z rôznych uhlov, ale tak či onak, od objektivity to malo veľmi ďaleko. Dobré na zaspomínanie, objasnenie pár detailov a hlavne, že to nemalo prestrelenú minutáž a nezmyselné dokumentaristcké zábery. 3 z 5 (04.12.2017)

zostalo to niekde na polceste lebo tereza netne prilis do ziveho. sceny s meciarom v jeho elektre su dobre, ale nejde po nom ako pittbull a nedava mu prilis otazky na telo (co trocha chapem, ale stale je to premarnena sanca na nieco viac). rekapitulacia vzniku slovenskej republiky tiez dobra ale dost skratkovita (kludne by som sa obisiel bez pohladu do nvotovej osobneho zivota)... (29.04.2018)

Toto dielo treba vnímať, podľa môjho názoru, v dvoch rovinách, po prvé, ako dokument, ktorý sa zaraďuje medzi všetky ostatné dokumenty v rámci žánru, po druhé, ako historickú rekapituláciu jednej osobnosti, ktorá sa dostala k moci, a ktorá zmenila životy. Nás všetkých. Kombináciou oboch možností vznikol film MEČIAR. Technické spracovanie zvládnuté na jednotku, dĺžka úplne adekvátna, výborná prehľadnosť medzi rozhovormi, dobrý nápad s rozprávačskou technikou režisérky, záver na zamyslenie, ktorý zároveň vytvára rôzne úvahy smerom do budúcnosti. Otázkou stále ostáva, či to vôbec bolo na niečo dobré. To, že na čo, a pre koho, ukáže až čas. Ja hovorím, že áno. Bolo. Piatu hviezdu uberám iba z neistoty, že sa mýlim. (20.10.2017)