Mečiar

Aspoň jedno pozitívne na tej tragikomédii zvanej SR je, a to že najhoršie už bolo. Keď tam po rokoch vidíte všetky tie babky demokratky skandujúc heslá Hlinkovej gardy, s Mečiarovym odznakom na kabáte, človeku sa normálne ulaví, že už to dávno vymrelo. Ficofanatičky v závere sú len slabý odvar. Kradne sa stále rovnako, ale odchodom Mečiara a vstupom do EU sme získali aspoň nejaké neviditeľné "morálne" hranice. Dnes už to nechápu len fašisti a tí v modernej spoločnosti nemajú nárok na viac jak nejakých 300tisíc primitívov. Najhoršie už bolo. Usmievajte sa, idú Vianoce. (05.12.2017)

Na to, aby to opravdu někoho zasáhlo, je to bohužel extrémně elitářské a nedělá to nic jiného, než že štěpí voliče na intelektuály a vesnické (převážně seniorské) negramoty. Hrozná škoda. Mečiar je rozhodně politický fenomén, který se na Slovensku, jak ostatně dokument trefně podtrhuje, neustále vrací jako kolovrátek. Nvotová ale vůbec nezvládá jít do hloubky a snaha naroubovat na historickou retrospekci odporných politických činů svůj osobní pohled mladé angažované, leč přehnaně naivní voličky, brutálně selhává. Je hezké, že se mezi mladými voliči nechá poplácat po rameni anti-mečiarovského postoje. Ale k čemu to je dobré, když se nesnaží pochopit druhou stranu a odhalit opravdu stěžejní důvody, proč se Slovensko (a bohužel i Česko) nechá manipulovat vychcanými PR týmy a jejich populistickými tvářemi. Promarněná příležitost, byť díky historické exkurzi aspoň trochu přínosná. (10.03.2018)

Z tohoto dokumentu lze narozdíl od celovečeráku “Únos” pochopit, kdo je kdo v případu únosu mladého Kováče do Německa a jaké k tomu mohly vést pohnutky- srozumitelně je tady vylíčen vývoj problematického vztahu slovenského prezidenta s tehdejším premiérem. Mečiar dostává za uši, pořád je to ale opatrné. Dokud po někom zase neskočí, tak si mohou být dokumentaristé jistí, že nedělají svou práci úplně dobře. Tenhle chlap má ve skříni spousty kostlivců, v dalším podobném filmu by je měl autor vypustit ven a pořádně je roztancovat. (10.09.2018)

Dokument Terezy Nvotové o Mečiarovi, kterým si odpovídá na naivní otázky svého dětství a tím odvypráví historii moderního Slovenska. Obsahově to nějak objevné není, rozhovor s Mečiarem není ani konfrontační a jediné unikum jsou, že bývalý premiér ukáže kde bydlí a účast bývalého agenta SIS Oskara Fegyverese, který se účastnil únosu syna prezidenta Kováče. Nejprve se mi ten dokument zdál hrozně slabý a nijak přínosný v hloupé formě, ale pak jsem si uvědomil, že cílovým divákem jsou mladí, kteří ty divoké devadesátky nezažili a tohle je vlastně dokonalý a relativně poutavý způsob jakým tyto lidi informativně přehledně vzdělat něco jako Slovakian history for dummies. PS: fascinovala mne paralela fanouškovské základny tetek a babek , které mají Mečiar a Fico společné, zajímavá stála voličská podpora navzdory všem aférám a přešlapům. (16.07.2020)

V mnohých ohľadoch celkom "obyčajný" dokument. Neprináša žiadne nové, nečakané informácie či súvislosti, ani si to nekladie za cieľ. Jeho najväčšou hodnotou je prehľadná a technicky skvele zvládnutá rekapitulácia, tak potrebná pre mnohých mladších ľudí, ktorí mečiarovsku éru priamo nezažili alebo si ju nepamätajú. Posledná pätnásťminútovka, ktorá mečiarizmus prepojí so súčasnosťou (hlavne skrz postavu Fedora Flašíka), je must-see. Výborná práca, Tereza. Fandím ti a ďakujem. Niekedy i skvele zvládnuté málo stačí. (25.10.2017)