Toc Toc

Přišlo mi na začátku, že jde o zadání na téma podejte nějak vtipně možné psychické poruchy, aby se divák poučil a ty lidi neodsuzoval, ale pokusil se je pochopit. Naštěstí v poslední tři čtvrtě hodině došlo k oné sebe-terapii se třemi minutami a konečnému rozuzlení, kdy těm lidem stoupnulo sebevědomí, že se ta psychická porucha dá nějak zvládnout. Že tam jde o nějaký podraz, to napadne diváka asi hodně rychle, a v podstatě se dalo vylučovací metodou přijít i na to, co se děje a kdo v tom jede. Tam mi to přišlo malinko odfláknuté, protože by stačilo, aby někdo z jedné skupiny uviděl náhodou fotku jiné skupiny a bylo by po překvapení. Ona ostatně i ta sekretářka byla střelená včetně těch kočiček. Ale ten konec je hodně pozitivní a příjemně mne překvapil. (05.11.2022)

Touto španělskou záležitostí jsem si fakt vylepšil den. Málokdy se mi stává, abych se tak dobře bavil u čistě komorního počinu. Tvůrcům se podařilo dát dohromady přesně ty správné postavičky (a jejich problémy), které příběh potřeboval k tomu, aby mohl bezvadně fungovat a abych si u něj kromě zábavy užíval i totální pohodu. Žádné akční scény, žádná politická korektnost, jen výborná konverzační komedie. Paráda. (16.01.2021)

„Zakurvuj si trošičku, zakřič: "Jdi do p..če!" Hlavně vypni žehličku, nezapomeň klíče!“ Oops, nejsou  ty verše už přes čáru? Sakra, čára! Málem jsem na ni šlápnul, uf... Pane Bože, ty to vidíš! Pane Bože, ty to vidíš! Dělat si legraci z postižených. Dělat si legraci z postižených. Vincente Villanueva, máš mě na svědomí! Bránice v háji a slzné kanály nestíhaly. Ruším všechny termíny u svého psychiatra a objednávám se k doktoru Palomerovi. A co to táhnu těžkého v tašce? Přece svou žehličku, aby mě nestrašilo, jestli jsem ji doma vypnul. Btw, tohle jsme kdysi v práci poradili jedné cáklé slečně, no nekecám, fakt si ji přinesla! A měla klid. Ještě odbornou epidemiologickou poznámku. Kdepak covid, ale takový bacil tourettu, to je mor! Kdysi tím trpěla jen holčička z Exorcisty, dnes už kurvuje a píčuje v MHD většina dětí ze ZŠ. Asi by to chtělo víc psychiatrů. Nebo víc facek. Kdyby si, fakani toureťácký, radši pořádně myli ruce nebo potají zkoušeli, jako kdysi já se spolužačkou ve školním kabinentu, spočítat chlupy na bobrovi! (14.06.2022)

První polovina sice pár vtipných momentů má, ale jinak na mě působila celkem průměrně, asi taky proto, že je celá jenom úvodem. Naštěstí v druhé polovině se to konečně rozjede a funguje to přesně tak, jak má, začne to být plné různých vtipných situací a vlastně mě to pak bavilo až do konce. Navíc je to chytře napsané (jen moc nechápu, proč do toho museli strkat náboženství), skvěle zahrané a slušně natočené, dokonce se i režisérovi povedlo něco, co se v mém případě povede málokomu - oblíbil jsem si všechny postavy. VŠECHNY. A pro mě osobně vede bakteriofobička a čárofob, protože ten jeho životní styl je prostě... bizarní :D Ta pointa na konci mi přišla trochu navíc, aby v tom byla ještě jedna duševní porucha, ale taky pobavila, ostatně jako většina filmu. Takže i když to ze začátku moc nadějně nevypadalo, nakonec se z toho vyklubala dost povedená komedie, jakých je v dnešní době čím dál tím míň a míň... 4* (10.01.2021)

Velice milá španělská komedie, která funguje především zpočátku a postupem času ji bohužel poněkud slábne dech. Postavy byly výborně napsané a slušně obsazené. Tolik divných a narušených lidí na jednom místě je k vidění snad jen v poslaneckém klubu Pirátů. Smíchy mi bránice sice nepraksala, ale je to takový ten feel good film, u kterého si krásně odpočinete a spolehlivě vypnete. [75 %] (31.12.2023)