Toulavý pes

Je to už déle, co jsem viděl Rašómona z roku 1950, a pamatuju si z něj jenom útržky, ale Toulavý pes mi ho navzdory odlišnému zasazení příběhu v čase i prostoru dost připomněl. Hlavně skrze ty aranže scén s Japonci sedícími na zemi (ať už na podlaze nebo v lese) a některé až afektovaně podané emoce. Atmosféru měl film dobře vycizelovanou, působivé bylo vykřeslené dusné horko s vějícími ventilátory, později hustý déšť nebo hraní na klavír za oknem během závěrečného střetu. Vyvrcholení výborné, závěr až trochu dojímavý... i Toširó Mifune patří určitě k zajímavým hereckým zjevům (i když jsem ho paradoxně začal vnímat až díky Johnu Frankenheimerovi a jeho snímku Grand Prix) a v civilních rolích je pro mne naštěstí daleko snesitelnější než jako nějaký samuraj s mečem. Problém u mne nastal se zpracováním příběhu o pátrání po jedném chlápkovi s ukradenou zbraní, celkově to bylo v těch dvou hodinách příliš rozvláčné a některé dlouhé pasáže s touláním po městě mi připadaly v tom minimalistickém pojetí až nekonečné. Staré černobílé filmy mívám rád, ale asi se pohybuju na zcela odlišné vlně než Akira Kurosawa. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (11.11.2019)

Jestliže se Kurosawa pokoušel natočit film noir, příliš se mu to nepovedlo. Ke klasikám noir žánru má toto dílo příliš daleko. To však neznamená, že se jedná o špatný film. Je to nadprůměrý kriminální film, bohužel však s trošku přepálenou stopáží. Některé scény, hlavně pak v první polovině filmu, jsou až příliš zdlouhavé. V závěru však děj nabírá na tempu a zakončení nemá chybu. Herecká dvojice Shimura - Mifune se opět vyznamenala, i když ne tak dobře, jako ve snímku předchozím. 7/10 (07.02.2008)

Neviem, neviem k tomuto Kurosawovmu filmu si nejako tvorím zvláštne puto, keď aj niekoľko dní od pozretia sa mi vybavujú scény z horúčavou zaliateho Tokia, kde sa Murakami vydáva na odyseu za ukradnutou pištoľou a svojim tieňom. Po Opitom anjelovi ďalší Kurosawov technicky krásny "mestský" film s výbornou atmosféru, ktorý patrí k tomu najlepšiemu z neamerického filmu noir. (28.11.2013)

To by nebyl Kurosawa, aby se tam aspoň trošku nefilosofovalo. I když to je poctivá opravdu oldschoolová kriminálka. Nejradši jsem měl postavu protřelého detektiva Sata, který už z principu všechny zločince nenávidí a ospravedlňování nechává spisovatelům. Jeho parťák Murakami je po celý film hrozný ucho, a pochlapí se až úplně na konci. Chvílemi je to v dnešní době možná už trochu nezajímavé (některé scény jsou zbytečně hrooooooozně dlouhé), ale koukal jsem na to přesto zaujatě a nenudil jsem se. A z celého filmu mě vlastně nejvíc šokovalo, že se v japonsku hraje baseball. (26.12.2006)

S Kurosawou mám ten problém, že je na mě moc pomalý. Třeba scéna na baseballu obsahuje tolik pro mě zbytečných záběrů hry, že jsem měl skoro chuť sáhnout po dálkovém ovladači. Toulavý pes má autentickou atmosféru rozpáleného velkoměsta, výtečné obsazení i silnou ústřední myšlenku, ale jeho tempo je pro mě skoro vražedně pomalé. Kdo se na ně dokáže vyladit, bude odměněn. Mně se to dařilo tak napůl. *** 1/2 (18.06.2007)