Krvavý trůn

Celosvětově divácky úspěšný film. Opět povedený Kurosawa ve středověkém příběhu z mlžného Pavučinového hradu, Severního sídla a okolních pevností. Toshirô Mifune jako vraždící Wašizu (obdoba Macbetha, ovšem s rohy na přilbě), poháněný na cestě k moci ctižádostivou manželkou a zlým duchem. Krásná historická podívaná o síle, ctižádosti, politice, manipulaci a o fantómech v nás. Závěrečná "Mifuneho" scéna se šípy je dokonalá. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5430-krvavy-trun-kumonosu-jo/videa/ (16.12.2009)

Tento Kurosavův snímek mě kupodivu nechytl za pačesy a nevtáhl do děje jako většina ostatních, ačkoli k tomu měl všechny předpoklady. Příběh je sám o sobě skvělý, ale je často vyprávěn zdlouhavě, chvilkama dokonce nudně. Některé scény jsou zbytečně dlouhé (první setkání s duchem) a nenápadité (bloudění v lese), některé zajímavé jsou naopak vynechány (spoiler – objednávka a provedení Mikiho smrti, epilog). Naštěstí velká část filmu je ten pravý Kurosawa - Mifune, jak jsem si je zamiloval třeba u Sedmi Samurajů a Sanjura, takže i přes mnohé výtky se jedná o nadprůměrný film! (27.02.2008)

Trochu mě mrzí, že si věčný klaďas Mifune střihl i tuto zápornou roli. Nesedla mně k němu. Taky neakceptuju, že ze sebe nechal dělat od manželky takovýho vola. V příběhu jsem se trochu ztrácel a o jménech ani nemluvím, ale s tím mám vždycky problém:) Rozhodně to je nejvíc fantasy film od Kurosawy, co jsem viděl. (28.06.2012)

Akiru Kurosawu povazujem za velikana svetovej kinematografie, ale tu sa sekol. Mekbet je totiz cisto Sejxpirovske /ja viem, Shakespeare/ tema a japonske obdoby Mekbeta pre mna fakt nie su. Kurosawovo prevedenie tejto temy do feudalneho Japonska divaka nestrhne, nuda zase dostala dostatok priestoru - najma v strede filmu- a to nie je dobre. Kulisy su len priemerne, dialogy tiez /radsej mam z japonskej historie samurajske temy, Obdobie Meidzi a nastup Fasizmu v 30. rokoch 20. storocia + vlada Hideki Todzo-a, tieto feudalne japonske temy su mi lahostajne. Jo a ked uz Sejxpir, tak urcite radsej siahnem po Wellesovi a jeho Tragedy od Othello 1952 alebo po Mekbetovi 1948 tiez od Wellesa. 52 % (19.04.2016)

Macbeth podle Kurosawy, dalo by se říct. Proč ne, když se to umí? Touha po moci, zrada a trest, to jsou stále platná témata ve všech dobách a zemích. Možná měl ale Kurosawa vybrat jinou herečku pro roli Wašizuovy manželky, která byla hlavní strůjkyní všeho zla, protože jen těžko uvěřit, že by někdo naslouchal takové...no, řeknu to opatrně, výrazně nehezké a nepříjemné ženě. Vyloženě svým hereckým výkonem rušila. Od Toshira Mifuneho jsem zvyklý na lepší výkony, ale nebylo to rozhodně nijak podprůměrné, to on snad ani nedokáže. Krvavý trůn tedy nepatří k mým nejoblíbenějším Kurosawovým filmům, nicméně je to stále první liga. (05.11.2007)