Krvavý trůn

Způsob jímž Kurosawa převedl Shakespearova Macbetha do japonských reálií je opět zcela kongeniální. Skvělé herectví, nesmírně silná atmosféra, přesně odcitovaný "dobový protokol", doslova fanaticky provedená výprava, stačí zmínit zvuky jako je šelest hedvábí nebo chřestění zbroje, a samozřejmě nesmrtelná Shakespearova divadelní hra, odcitovaná tak přesně, jak je to jen za daných okolností možné... Celkový dojem: 90% (23.05.2021)

Od tohohle filmu jsem docela dost cekal, ale Kurosawa me opet celkem zklamal. A ne kuli tomu, ze by Macbetha udelal po svym. Problem je v tom, ze po slibnym, krapet mysterioznim zacatku dostava vetsinu prostoru Toshiro Mifune a to je tragedie. Celou dobu se chova jak idiot, neustale rve a tvari se jak kdyz si skrip do brneni koule. Zhruba po deseti minutach mi zacal lizt na nervy. Navic tu je opet priserna hudba, spousta scen zbytecne protahovanejch a herci se tvari neskutecne tragicky i v momentech, kdy se nic moc nedeje. Je to jak divadlo doplneny o nekolik hezkejch zaberu armady a jako takovy to vic jak na 2* opravdu neni. (14.02.2007)

Přepsáno v září 2018. Krvavý trůn je úchvatným filmem svojí výtvarnou podobou. Macbeth na japonský historický způsob je osvěžující variací anglického klasického literárního díla. Obrazy jsou s důkladnou pečlivostí komponovány v poetickém nadšení, objekty halucinace se v transcendentálním mystériu vznášejí v auře neodvratnosti neosvětlené strany lidské mysli. Hra pro vyvolené o moc se brodí po pás krví, spojenectví je nestabilně proměnlivou veličinou. Manipulace ženou, stojící ve omamném stínu moci, využívá slabosti mužské duše a nahlodává sprškou stupňujících se pochybností a strachem o získané pozice. Nastiňuje se vizuální efekt svírání rozkladnosti pošpiněného svědomí. Tradiční japonská exprese je vhodným průvodcem japonskou výpravností. Macbethem japonského dechu je Wašizu Taketoki (velmi zajímavý Toširó Mifune), statečný a úspěšný velitel první pevnosti a později pán Pavučinového hradu. Proroctví zaselo semínko nedůvěry, nevraživost a cesta temnou stranou je provokována s rafinovanou úskočností, vznětlivý temperament je zručně zneužíván ke zdaru nejvyššího cíle. Cykly se otevírají a zavírají ve stejném duchu předurčenosti. Hlavní ženskou postavou, Lady Macbeth, je Wašizu Asadži (dobrá Isuzu Jamada), Taketokiho manželka. Její hlas nahlodává manželovu sebejistotu. Pochybnost za pochybností klade v léčku záště. Na vrchol se kráčí za každou cenu. K výraznějším postavám patří Duncan, původní vládce Cuzuki Kunimaru (Hiroši Tačikawa), prožívající svou vlastní krvavou cyklickou cestu. A také Banquo alias Miki Jošiaki (sympatický Minoru Čiaki), Taketokiho nejbližší přítel a důležitý a schopný vojevůdce v zuřivé hře o moc. Z dalších rolí: původnímu vládci věrný šlechtic Macduffe alias Odakura Norijasu (Takaši Šimura), naplnění osudu Fleance alias Miki Jošiteru (Akira Kubo), dědic původního pána Malcolm alias Cuzuki Kuniharu (Takamaru Sasaki), stará porodní bába (Eiko Mijoši), či éterický oblak ducha Pavučinového lesa (Čieko Naniwa). Krvavý trůn je obrazově působivou shakespearovskou filmovou adaptací. Japonské kulisy působí svěžím dojmem a víří dějiny v krocích tradicionalistické japonské exprese. (29.06.2009)

Tak Kurosawa už natočil i lepší filmy, ale i tenhle patří mezi ty velmi zajímavé. Příběh je to dobrej, i když ničím překvapující a postavy jsou také dobře napsány. Toshiro Mifune tady navíc předvádí další ze svých famózních výkonů. Jenom mi to místy přišlo trochu nudné a trochu i zdlouhavé,což je trochu paradox, protože Kurosawa už natočil i mnohem delší snímky. I tak je to ale velmi dobrý film a jestli si chcete doplnit Kurosawovu sbírku, tak nelze než doporučit. (24.11.2008)

Permanentně nakrknutej Toširo si celej film vyřvává hlasivky. Je pravdou, že role pána Wašvizdu je v jeho pojetí naprosto démonická. Ale nějak mě to nezaujalo, možná je to dobou, možná stylem Kurosawy, težko říct. Vzhledem k tomu, že jsem u toho třikrát usnul a na počtvrté jsem to konečně dokoukl, tak to vypovídá o tom, že poutavý to v mých očích rozhodně nebylo. Každopádně trojec si to zaslouží. 60% P.s.: Buď měl Toširo malý gatě od pyžama, nebo ho řezaly trencle, jinak si toho nasránka neumím vysvětlit. (17.01.2016)