Světlo jeho očí

Sentimentální prvorepubliková limonáda podle červené knihovny odpovídá naivním příběhem, noblesní výpravou i příjemnou hudbou, době svého vzniku. Věřím, že tehdejší divačky, stejně jako moje maminka, která mi o filmu velmi procítěně vyprávěla, nosily do biografu kapesníčky a tento dojemný příběh si užívaly. Vezmeme-li v úvahu, že kino bylo tehdy jediným místem, kde se dalo chodit za filmovou kulturou a zohledníme stáří snímku, tak tvrdá kritika při hodnocení podle dnešních měřítek není na místě. Je příjemné dívat se na staré herce, i když jejich výkony jsou takové patetické, čemuž se s ohledem na scénář není co divit. Příběh není až tak zastaralý. I dnešní vypočítavé ženy obletují bohaté muže, a při prvních problémech zdravotních či finančních, je opouštějí. Je to prostě 77 let starý romantický slaďák s poněkud slabší realizací. (22.04.2013)

Kam se na tuhle břečku hrabou jihoamerické telenovely. S "kvalitou" jsem počítala a očekávala pobavení, bohužel je to ale pouze natahovaná nuda. Po řemeslné stránce všechno špatně, ovšem jako vůbec největší zlo mi připadal hlavní hrdina v podání nesympaťáka Dohnala. Tak arogantního a natvrdlého slepého blbce aby pohledal. Jedinou devizou je charismatická Zita, která patrně nebyla vůbec špatná herečka. (13.11.2011)

Film jsem viděla ve škole, prý vzhledem k Erotikonu, co jsme viděli minule a který je jeden z vrcholů české kinematografie, toto měla být ukázka toho, jak pitomé filmy se také točily... Je roztomile naivní. Scény, které měly být citové, hluboké, jsou dnes k smíchu. Ale v té naivitě je i krása tohoto filmu. (16.06.2013)

Budu mírná, protože mám pro prvorepobklikové filmy slabost, ale k tomuto filmu přece jenom nějaké výtky mám. Bylo tu pár scén, bez který bych se klidně obešla. Přišly mi zbytečné a směšné. Film působí tak, že je jeho stopáž mnohem delší než ve skutečnosti je. Ve své době si musel velmi snadno pohrávat s city žen a dívek. Je to taková přeslazená limonádka. Dívala jsem se na něj především kvůli Zitě Kabátové. (23.04.2013)

Červenoknižním odpadem se brodící autorsky nesourodý scénář nedává nenápadité a až příliš odvozené nepůvodní režii ani hercům mnoho šancí k vyniknutí. Podstatná část děje i obsahu zrovna zvoní hluchotou a jalovostí. Na druhou stranu má film i svá silná místa a znamenité výkony (Jiří Steimar a snad ještě více začínající Zita Kabátová, už tehdy uchvacující lepostí své vyvážené a kultivovaně sebevědomé elegance a noblesy; o něco slabší se mi tu zdála jinak tradičně dobrá Růžena Šlemrová). Za zmínku stojí i zachycení Dvorského MELODY BOYS v jejich plném rozmachu a nejvlastnější koncertní činnosti. Z červenoknižního záběru vybočuje i zmínka o propouštění (v republice stále nepříjemně přetrvávala hospodářská krize). Film byl natáčen s nespornou ambiciózností; přes relativní diváckou úspěšnost však muselo už tehdy být zřejmé, že tyto ambice ve svém výsledném tvaru byly víc než nadsazené. (16.10.2008)