Světlo jeho očí

Kubáskův film Světlo jeho očí je ukázkovou prací melodramatického žánru a své diváky v tehdejší době naleznul stejně lehce, jako dnešní slaďoučké dívčí romance ala Danielle Steel. Film nemá vyšší ambice, které by přesahovaly rámec daného žánru a obdobný průběh zápletky je stále k vidění v nekonečných formacích latinskoamerických telenovel. Za pozornost stojí rozdílné herectví ženských nováčků a divadelníka Dohnala. To ostatní je jen zhmotnělá dívčí představa o veliké osudové lásce, která musí překonávat překážky a slaví velkolepé vítězství. Navíc je to splnění snů každého chudšího děvčete. Hlavní postavou naivní romance je dědic železářského impéria Frank Nor (sympatický Jiří Dohnal), syn prezidenta železáren. Vrozená laskavost a šlechetnost se perou s jeho zbohatlickou nadřazeností a vzteklou sebelítostí. Ale když je to osudová láska, jsou promíjeny i zvrácené obraty a protimluvy. Hlavní ženskou postavou je soukromá ošetřovatelka Milena Lorencová-Hradilová alias Světla (Zita Kabátová), naivní mladá žena se schizofrenní povahou. Na jednu stranu je obětavá a trpělivá, na tu druhou jsou často její reakce až hystericky neadekvátní a dobrovolně na sebe bere pózu mučedníka. Výraznou postavou je Frankův starostlivý otec a prezident železáren Jan Nor (příjemný Jiří Steimar), hlas lidskosti a rozumu. A také původní Frankova lehkomyslná snoubenka Eliška Davidová (Nancy Rubensová), přelétavé a povrchní děvče bez špetky zodpovědnosti. Z dalších rolí: Eliščina maloměšťácká matka (Růžena Šlemrová), sebevědomý bankéř Burda (Čeněk Šlégl), milovník koňaku a roztržitý Norův sluha Ondřej (příjemný Václav Trégl), zvědavá kuchařka Anna (Anna Prchalová), Eliščiny prospěchářské kamarádky Helena (Mary Šlégrová) a Micka (Lída Ondrová), či rozverní kamarádi Franka a bohémští malíři (Jaroslav Sadílek, F. X. Mlejnek, Oldřich Kovář, Jiří Vondrovič, Karel Šilhánek). Není to žádné významné dílo a také nic nepředstírá a snaží se bavit v rozmezí svého žánru. (17.12.2016)

Typická ukázka toho, jaké filmy parodovala Pytlákova schovanka, jihoameričtí scénáristé telenovel by se mohli učit :) Jednání hrdinů je téměř po celou dobu bez logického motivu, mnohdy chybí souvislosti... Marketingové strategie velmi dobře fungovaly již ve 30. letech, kdy byla o jednu z hlavních rolí vyhlášena soutěž časopisem Hvězda > úspěch zaručen... [přednáška Dějiny českého filmu 1, Filmový sál Konvikt Olomouc, 5.12.2011] (07.12.2011)

Kam se na tuhle břečku hrabou jihoamerické telenovely. S "kvalitou" jsem počítala a očekávala pobavení, bohužel je to ale pouze natahovaná nuda. Po řemeslné stránce všechno špatně, ovšem jako vůbec největší zlo mi připadal hlavní hrdina v podání nesympaťáka Dohnala. Tak arogantního a natvrdlého slepého blbce aby pohledal. Jedinou devizou je charismatická Zita, která patrně nebyla vůbec špatná herečka. (13.11.2011)

tak to bylo hodně dlouhých 85 minut. Nechápu, jak tenhle film mohl udělat Nancy Rubensovou, která aspiruje na nevětší prvorepublikové filmové dámské dřevo a její Eliška zde zdatně konkuruje Bulíčkovi z Velblouda (uchem jehly). (Snad získala pozornost tou odvážnou scénou v koupelně?). Dohnal je také tragický, Šlemrová i Trégl hrají to, co už mnohokrát jinde. Od zapomenutí film chrání pouze skutečnost, že se stal příležitostí pro Zitu Kabátovou. (11.11.2020)

Červenoknižním odpadem se brodící autorsky nesourodý scénář nedává nenápadité a až příliš odvozené nepůvodní režii ani hercům mnoho šancí k vyniknutí. Podstatná část děje i obsahu zrovna zvoní hluchotou a jalovostí. Na druhou stranu má film i svá silná místa a znamenité výkony (Jiří Steimar a snad ještě více začínající Zita Kabátová, už tehdy uchvacující lepostí své vyvážené a kultivovaně sebevědomé elegance a noblesy; o něco slabší se mi tu zdála jinak tradičně dobrá Růžena Šlemrová). Za zmínku stojí i zachycení Dvorského MELODY BOYS v jejich plném rozmachu a nejvlastnější koncertní činnosti. Z červenoknižního záběru vybočuje i zmínka o propouštění (v republice stále nepříjemně přetrvávala hospodářská krize). Film byl natáčen s nespornou ambiciózností; přes relativní diváckou úspěšnost však muselo už tehdy být zřejmé, že tyto ambice ve svém výsledném tvaru byly víc než nadsazené. (16.10.2008)