Do větru

Hvězdička za Jenovéfu Bokovou, která se rodičům povedla, ale ani ona v tomto filmu neměla co hrát. Když zhlédnu nějaký snímek, mám zpravidla alespoň matnou představu, o co vlastně šlo. Sofii Šustkové se mě ale podařilo dokonale zmást, vůbec totiž netuším, co se mi touto záležitostí pokoušela sdělit. Mám z toho celého vlastně jen pocit, že si řecká vláda zaplatila reklamu, aby do Řecka přitáhla více turistů. Pokud by tomu tak opravdu bylo, měla by paní Šustková peníze vrátit, protože selhala. Záběry tam byly sice pěkné, ale nudil jsem se, protože chyběl děj. (24.05.2020)

Bohužel zcela nenaplněný potenciál. Silné drama s thrillerovým nádechem o třech lidech na rozpáleném slunci u Řeckých ostrovů. Tak to mohlo vypadat. Dostali jsme ovšem nekomunikační film, který bohužel nejde divákovi vůbec vstříc. Dialogy psané nevýrazným perem, nulový dějový posun. Od začátku je tou nejtajemnější zápletkou to, zda dochází k incestu či nikoliv. (27.06.2019)

Tři mladí lidé se nechají unášet větrem, občas jsou k sobě ohleduplní a jindy si dělají drobné naschvály. Chvilku se milují, a hned jsou zase lhostejní. Když si budete myslet, že jste se k někomu z nich přiblížili, v následující scéně se vám vzdálí. Možná skrývají velké tajemství a nebo jen vnitřní prázdnotu. A s touto nejednoznačností pracuje "Do větru" velice soustředěně. Mě baví filmy, které dávají prostor pro interpretaci, a tak se bavím přemýšlením, jak to Ti hrdinové vlastně mysleli, i teď. Trochu mi to připomnělo Bertolucciho Snílky. (06.04.2018)

Slaboučký 3 hvězdičky, ta jedna je hodně ovlivněná skutečností, že se jedná o debut- z tohoto úhlu pohledu to nebylo tak špatné, minimálně po technické stránce se to povedlo velice dobře. Režírovat umí paní režisérka lépe, než psát scénáře- moc se toho tady nestalo. Měli jsme si myslet něco o zakázané lásce, ta údajně nikdy neproběhla a jinak jedna předem předvídatelná šukačka a finito. Věřím nicméně, že paní Šustková točit umí a ještě nás o tom přesvědčí. (06.02.2020)

V poslední době.. asi 15 let, obdivuji českou tvorbu. Daří se točit filmy, který mají dokonale stejnou (nijakou) atmosféru, stejně přituplej pseudohumor, tristně se opakující děje, do kterých se nepovedeně vžívají stále stejní herci. I to se dá nazvat tvorbou. Hlavně že část národa na takový sračky leze do megakin, a tato část národa, přitrouble se uchychtávajíc, dostatečně přispívá tvůrcům na jejich blaho, a tím kolotoč řetězce pokračuje tvorbou dalších, opakujících se hoven. (01.06.2019)