Kruh

Poslední film Věry Plívové-Šimkové a Drahomíry Králové. Režisérku Plívovou mám odjakživa rád, její filmy mají duši a vždycky nějaké sdělení. Nejinak je to i v tomto příběhu, který vypráví o desetileté gymnastce, které se stane nečekaný úraz a je upoutána na invalidní vozík. Příběh ze života, jako všechny snímky paní Plívové a i když jsou spíše určeny dětskému publiku, mají co říci i dospělým a tato kombinace funguje výborně. Možná občas rušilo pár postsynchronů u některých dětí, ale ne zase nic tak závažného. Krásné role ztvárnily Emília Vášáryová a Jiří Pecha jako babička a dědeček hlavní hrdinky Fanynky. Hudba Petra Hapky byla chvílemi pěkně dramatická a některé ženské chorály jakoby vypadly z dílny Zdeňka Lišky. A ejhle, v titulcích je uveden vedle Petra Hapky i Zdeněk Liška jako autor archívní hudby! Je vidět, jak Petr Hapka z jeho zkušeností čerpal a jakým byl jeho věrným žákem. Překrásné! Kamera Juraje Šajmoviče taky klasa. Celkově na mě film působil velmi příjemným, až melancholickým dojmem. Důstojná tečka za tvorbou Věry Plívové-Šimkové. (12.09.2021)

V dětském věku mi to mělo co říct, a to kouzlo vnímám doposud. Je to mj. první film, který jsem viděla, nepočítajíc pohádky. Dokážu ale pochopit, že dospělý, přesycený dnešními propracovanými filmy, v Kruhu nenajde zalíbení. Opravdu to není kdovíjak kvalitní film, je v něm plno pitomostí a technických nedostatků, ale nejen perfektním provedením lze vytvořit pěkné. A co se týče hudební složky, ta je bezpochyby skvělá. (25.08.2018)

Až zoufalá snaha NĚCO sdělit, ale tenhle film nefunguje dramaturgicky, scenáristicky, herecky, načasováním, jde jen o prvoplánovou agitku bez nějakého uvěřitelného vývoje postav. A tentokrát i vedení dětí a jejich herectví je děsivé, takhle se možná mluvilo a jednalo v dětských třídách Krkonoš před sto lety, le ne dnes. (10.07.2006)

Příjemný rodinný film pro děti, myšlený možná jako varování malým sportovkyním před úrazem a zbytečným hazardem se zdravím v touze vyniknout. Mám stejně starou vnučku gymnastku a tenhle film oceňuji jako podporu mého výchovného nabádání k opatrnosti, aby se nezranila při tomto krásném holčičím sportu. Nerada bych ji jednou nosila v náručí jako Fanynku její filmová babička Emília Vášáryová. (11.06.2013)

Zajímavé téma, ale zpracované naprosto nezáživnou formou. Vše dokresluje bezúčelná retrospektiva, která je zřejmě pokusem o dramatické vyznění situací, které jsou v každodenním životě naprosto běžné. Dětské herecké výkony ve vedlejších rolích jsou naprosto příšerné (není to ani herectví, ani výkony), je to buď mluvení jako když dvouleté dítě čte z papíru text napsaný nečitelným písmem, nebo hysterické řvaní, která má za následek, že film místy připomíná splašený roj hyperaktivních blech. Celkově to je hrozná nuda. (19.07.2014)