Labakan

Kostýmy od Trnky, to je prostě žrádlo, milé děti. Jinak ovšem nejsem schopen přesně pojmenovat důvody, proč mě tahle pohádka už od útlého věku nebetyčně sere. Nejspíš proto, že tomu chybí nějaká dějová kulminace. Pořád se mátožně motáme kolem sporu "kdo je krejčí a kdo princ" (jehož řešení pochopitelně známe od první minuty), až má člověk pocit, že po ramena zapanul do močálu nudy a už se z něj nikdy nevyhrabe. Ani relativně krátká stopáž to nezachránila, 75 minut o ničem je furt moc. (30.12.2011)

Jak se v zaveru definitivne provali, ze Labakan neni synem sultanovym... Nasleduje asi pet vytecnych minut, kdy se mu vsichni vysmivaji. To se hodne povedlo. Bohuzel, i pres kratkou stopaz, dej se strasne vlece a film postrada vetsi tempo. Vesmes spatne herecke vykony. Slusna vyprava, hezke prostredi. (04.07.2022)

Koprodukční snímek, který měl všechny předpoklady, stát se trhákem. Krásné exteriéry, barvu, herecké obsazení. Nestal se. Nevím proč. Pohádka je celkem hezká, ale chybí ji šťáva. Kéž by radši ten barevný materiál dostali autoři Pyšné princezny. Jako klukovi se mi pohádka líbila. Je to pro děti, a tak to asi má být. Jako dospělý jsem daleko kritičtější. Celkový umělecký dojem za 3*. (27.04.2012)

Jak je Labakan starý, tak je dobrý. Mě se osobně velice líbil a byl pro mne obrovským překvapením. Tím, jak je jednoduchá a průhledná, je krásně koukatelná i pro nemilovníky pohádek Tisíce a jedné noci. Češi si to udělali podle svého, vyrazili do Bulharska, které mělo suplovat Persii a vznikla nádherná, ale bohužel opomíjená pohádka. Eduard Cupák coby titulní záporná postava byl geniální. Vedle vypadal opravdový princ, budoucí Limonádový Joe Karel Fiala, ještě mnohem zoufaleji než, jak vystupoval. Jejich zkouška o dokázání, kdo je pravým princem, je podle mě jedním z nejlepších soubojů v českých pohádkách. Navíc pobaví i spousta hlášek, mezi kterými vyniká: "Aby tě Alláh potrestal." a především "Aby tě Alláh honil po poli!" [1898. hodnocení, 57. komentář, 51%] (09.12.2020)

Příběh polepšeného krejčíka mě znechutil již v dětství a ve své nelibosti jsem se po letech utvrdil. Na rozdíl od půvabné Legendy o lásce, čistě stylizované a účastně hrané (a svým způsobem se vztahující i k režisérovým estetistním literárním počátkům), zde Krška ledabyle odvyprávěl Hauffovu pohádku, proměněnou v místy nejapnou travestii, jejíž nevkus korunuje Cupákova maska. Nešťastný závěr bulharského dobrodružství. (05.05.2014)