Foxtrot

Jsem z toho na vážkách. Vizuální manýry si mě získaly zcela, ty vypravěčské o kus méně. Ta úpěnlivá snaha dodat symbolicky bohatý film s velikánským dějovým obloukem mi nepasovala k intimitě námětu a tahle neukázněná exhibice stojí v cestě psychologii postav (obzvláště ženské postavy jsou vyloženě karikatury, co pouze omdlévají, hystericky pláčou, obviňují a vyčítají) a nakonec i uvěřitelné katarzi, kterou by to tak moc chtělo mít. Jak ukazuje moje výsledné hodnocení, tak na tenhle mix říkám (zatím) oukej, protože tenhle typ filmů mám rád. Ale upřímně mě překvapilo, když jsem po projekci zjistil, že režisérovi je pětapadesát - ten film se jeví spíš jako dílo zuřivého třicetiletého absolventa, který chce říct hned a všechno. 70 % (05.04.2018)

No tak ano-foxtrot je skutečně tanec, při kterém když uděláte čtyři kroky, jste zase tam kde jste byli-takže vlastně furt dokola (čtverce).A je jedno jak moc se u toho vrtíte, či nikoli. Tolik k podstatě života.- Pak ta sebereflexe autorů a odvaha jít do hóódně černohumorných scének. No a i když se už zase nic novátorského nekonalo (viz. scéna s vypadlou plechovkou z auta a následky s tím spojené-nelze nevzpomenout na Coppolovu ,Apokalypsu´, sem tam mě komorní scény (dialogy)loupali maso z kostí jako ve filmech páně Rohmerových, případně trochu toho citového vydírání jako od fon Triera…) se mi chtělo tak trochu kňučet.-- Ale jinak v pohodě. Ráno zas vstanu, koupím si čerstvý rohlík, zapiji čerstvou kávou a odcupitám do práce , jako by nic. A tak to jde pořád dokola, aniž bych si to kdy dokázal odpustit. (23.05.2019)

„Lidi chtějí přijít a podpořit tě.“ - „A co řeknou? Upřímnou soustrast? Že byl výjimečné dítě? Nebo…ten Michael je vážně silný, jak to zvládá?“ Ostatně, jak se chovat k člověku, kterému zemřel bližní? Určitě ne za pomocí úvodního „pragmaticky nápomocného“ a hlavně naprosto odosobněného, sterilního přístupu (zajímavý vhled do specifické oblasti jedné země…a především znatelná kritika systému). Jenže osud si s postavami zahraje cyničtěji, než se možná může zdát…Foxtrot je velmi pomalá, komorní záležitost, emočně ovšem dost silná. Rozdělení do 3 částí, kdy do sebe na konci vše zapadne, mi sedlo. Bavila mě atmosféra, vývoj příběhu, myšlenky vyřčené i potlačované, přesné herecké výkony, drsný „nosorožec v louži“, kreslené ozvláštnění, moudro ohledně rodinného „dědictví“ a již zmíněný (moc pěkný) závěr. A Arvo Pärt svým nádherným opakujícím se hudebním motivem Spiegel im Spiegel dokázal scény ještě víc vyšperkovat. Výborný film o ztrátě milované osoby, který hodnotím silnými 4*, škoda té velké rozvláčnosti. (11.08.2019)

Bizarní satira. Chtělo by se říct válečná, ale o válku tu ani zbla nejde. Každopádně se musím přiznat, že na to pravé ořechové jsem si přišel pouze v prostřední třetině filmu, z níž srší celá ta vojenská ironie, která mě bavila, ale rodinné rámování příběhu mě až tolik nezaujalo - navíc když to cyklické uzavření děje je divákovi předem jasné. V každém případě jde stále o velmi kvalitní počin, jemuž nemohu vytknout nic víc, než že bych radši viděl víc podivných příhod jedné nihilistické izraelské čety, než ten hyperdramatický příběh smutné rodiny uzavřené v bytě, který tak trochu tlačil na pilu. [LFŠ 2020] (24.08.2020)

Nejen pohyb osob je třeba kontrolovat ve válčných zónách, ale také (a zde především) velbloudů.... Uznal jsem oprávněnost kritiky (Gudaulin*****): "Do divadla nebo na koncert bys do Brna zajel a kinematografie Ti za to nestojí?:-) Koukám, že v Brně si dokonce můžeš vybrat ze dvou kin. Spoj to s něčím přízemním, jako je nákup, nebo výlet po památkách a budeš mít jedinečnou možnost vidět Foxtrot na velkém plátně." a vyrazil po 40 letech do Žďáru, do kina Vysočina, v němž jsem kdysi strávil mládí, a z jehož představení (Mladý muž a bílá velryba), kterého jsem se naposled zúčastnil, hanebně zdrhnul. Kino se od té doby moc nezměnilo, jen sedadla jsou nová, pohodnější, ale je jich tam snad o polovinu méně (kdysi tohle kino praskalo ve švech). Kolo jsem dal do šatny, koupil si lístek (80 Kč) a mizernou kávu (36 Kč), a připojil se k deseti návštěvníkům, z nichž jeden pendloval dovnitř a ven... Ale abych pro kino nepřehlédnul film! Ten je důmyslně vybudován na trojúhelníkovém půdorysu, základnu (body A a B) tvoří dopad virtuální a reálné smrti vojáka na jeho otce, dílem i matku a další členy rodiny; vrcholový bod (rozhodně i vrchol celého filmu) pak vojenský život na kontrolním stanovišti "Foxtrot". Časový pohyb je A-C-B, pohyb kvality C-A-B. Pozn. 1: Přestože film je truchlivý, najde se tu i veselá scénka, samozřejmě myslím na kouření trávy, kterou si voják Jonathan zapomněl doma (už to by kuřák asi neudělal), otec Feldmann (dříve kouřil jen komerční cigarety) ubalí během několika vteřin dokonalého jointa (zřejmě jej vyrobila firma Coen & Roubicek) a s matkou jsou veselí ještě dřív, než začnou kouřit. (11.05.2018)