Ouija: Zrození zla

Úplně hrozný to nebylo. Ve srovnání s jedničkou na tom má asi zásluhu právě Mike Flanagan, což je převážně hororovej režisér. Ale ani by nebylo na škodu, kdyby ještě trochu přitvrdil. První půlhodina klasicky obkecaná. A u zbytku filmu se mírný napětí projevovalo, ale jak řikám, dalo se z toho vytěžit víc. Ta deska jakoby jen nastartovala tu komunikaci a zmizela. Představitelka tý malý dcery lehce creepy díky těm protáhlejm obličejům a pár akrobatickejm kouskům. Ale stejně se od toho druhu hororu očekává těch lekaček o dost víc, nerozumím proč to těm divákům nedopřát. Tudíž to nechci moc degradovat, ale je to horor pro děti, kterej vám dá v noci klidný spaní. (25.06.2017)

A Flanagan opäť váľa! To je borec toto. Neskutočné ako dokáže z už tak niekoľko krát absolútne zneužitého subžánru akým je ducharina, spraviť ešte viac nezaujímavú, nudnú, vďaka prejebanej stopáži absolútne tuctovú sračku, ktorá nie len že nemá čím zaujať, ale miestami v prvej polovici pôsobí doslova odpudivo. Keď raz niekoho na tejto stránke napadne možnosť zvoliť si rebríček "neschopných, precenených režisérov", mám hneď dvoch kandidátov, ktorí sa budú byť o top pozíciu ako Barca s Realom. Prvý je tento tu, no a v tesnom závese nebude nik iný ako Robino Z. Hneď teraz by som dokázal vymenovať tak päť ducharín tohto roku od menej "známych" tvorcov, ktorí sa snažili aspoň o niečo, lebo v tomto počine, akoby chcel tvorca preukázať najmä silu v bohatej slovnej zásobe, než skutočných prvkoch, ktoré divák od takéhoto filmu skrátka očakáva. Neustále sa tu od prvej minúty žvásta kurva jak na nejakom trhu v Krakove pri zjednávaní ceny za kabát z líšky, pričom nebyť tej natiahnutej papuly jak u zubára, len sťažka by som si na niečo pamätal. Snaha o budovanie atmosféry mi tak po množstve premárnených príležitostiach "vyľakať", akosi vyšumela do stratena. Nebyť tej záverečnej 20 minútovky, zrejme by sa tu vynímala krásna "jednotka". Ten však nakoniec celkový dojem predsa len vylepšil, a tak ti milý Mike za tento tvoj pokus, udeľujem celé dve, zaslúžene hviezdičky. Uži si ich, lebo je dosť možné, že ich máš naposledy - 50% (05.11.2016)

Chceš něco vědět ? Víš jaké to je, být udušen k smrti ? Nejdříve cítíš tlak ve svém hrdle.Začneš slzet.Začneš mít pachuť v ústech.Hodně.Hodně kyselou.Pak uprostřed hrudi ucítíš jakoby někdo škrtnul zápalkou.A ten oheň se stupňuje.Zaplní tvé plíce a tvé hrdlo.Až se dostane k tvým očím.A nakonec ..se ten oheň změní v led.Jako ledové špendlíky a jehly zabodávající se ti do prstu,palců a paží.Vidíš hvězdy,ale pak jen temnotu.To poslední, co cítíš je chlad.No musím teda říct, že tady mě to velice, ale velice příjemně překvapilo ...:-) ! (14.11.2016)

Zpátky do minulosti se vším všudy. Je tu vidět velká inspirace horrorovými klasikami, ovšem inspirovat se v minulosti a podat to kvalitně není vůbec nic špatného. Trochu horší je, když chybí vlastní iniciativa. Mike Flanagan je jedním z těch kvalitnějších talentů moderního horroru a je vidět, že má horrory rád, tady místy ukazuje že až moc. Nechal se nám trochu unést a zreprodukoval nám retro do moderna zasazené do retra. Trošku zmatené vysvětlení, ale tak jsem to prostě cítil. Co mi vadilo nejvíc je samotný název filmu a s tím spojená Ouiji deska. Kdyby ve filmu nebyla, ničemu by to moc neuškodilo a i přesto, že z ní tvůrci ždímou maximum, myslím si že bez ní by se otevřela vrátka lepším duchařským nápadům. Velkou pochvalu si zaslouží Lulu Wilson, která je creepy jak se sluší a patří a na jejím skvělém výkonu stojí celý film. Děj skvěle graduje a přes pomalejší úvod se přenáší do finále, které je v tom uplném konci trochu over the top, ale vzhledem k celkovému obrazu filmu se to dá odpustit. Rozhodně jsem od dalšího filmu o Ouija desce nečekal takovouhle kvalitu o to víc si cením Mika Flanagana, který sice čerpá inspiraci kde se dá, bez něj by ale film stál za starou belu. (30.01.2017)

,,Chtěla vědět, zda jsme zůstaly samy. Teď už to ví." K duchařským počinům poslední doby jsem velmi skeptický. Snad i proto mne nakonec Ouija příjemně překvapila. Jako šťastné se ukázalo zasazení příběhu do 60. let. Nejlepší je úvodní seance, která by obstála sama o sobě. Matka, snažící se protloukat životem, jak se dá, sděluje své klientele vzkazy ze záhrobí. Pak ale film sklouzne do běžného standardu. Oceňuji část, kdy divák sleduje komorní drama rodiny, jež musí řešit každodenníproblémy. Místy příjemná atmosféra, tvůrci se zdrželi lekaček (až na třískání do činelů - to bylo zbytečné) a naštěstí půlka domu nelétala vzduchem. Ovšem bubáka si mohli odpustit - v tom momentě zabrousil snímek do roviny komické. Naštěstí bylo drama nakonec rozehráno bez přehnaných a nevěrohodných efektů. A naštěstí došlo i na mrtvé...tedy na mordy. Zkrátka štěstí zde bylo více než dost. Jelikož však Ouija neděsí, zůstává pro mě ve finále obstojným průměrem. (05.10.2017)