Ves v pohraničí

Film, který se tváří, že navazuje na silné předválečné selské romány. A také ano. Na co jiného by také mohl navazovat. Individuální síla sedláka vetknutého do půdy je tu již nahrazena jakýmsi novým, ze všech stran přišlým (dokonce i z Řídelova) kolektivem. Na film se není rovněž možno dívat bez předtuchy věcí příštích, a tak i to, co nám zde z vesnice zbylo, je ujídáno hrdinou, budoucím kulakem (jen co se uzdraví!). (25.01.2020)

Kriminálku jsem v tom nenašel. A nenašel jsem v tom ani kvalitní drama. Snad jediné konstatování těch několika chvalozpěvů, se kterým mohu alespoň částečně souhlasit, je to o éthosu jako ideálu odpovědného mravního jednání. Byť je trochu pokřivené. Je to hodně naivní, občas i přihlouplé a ideálem je počínající kolektivizace. Osobně nevidím nic hrdinného na prvních osídlencích vykastrovaného pohraničí. Když se naskytne možnost vlastnit hospodářský majetek i s polnostmi a dobytkem, tak jen prostoduchý nemajetný člověk takovou příležitost nechytne za pačesy. Osobní vlastnictví jim ovšem nevydrželo navěky, však i ta kolektivizace zemědělského hospodářství je zde zaslíbenou metou. Němci nemohli mít po skončení druhé světové války jinou vizitku, než jako proradné vraždicí bestie. Vždy je jednodušší označit obětního beránka za společného nepřítele, jehož vina může stmelit všechny znesvářené na krátký čas. Hrdinou příběhu, a to v doslovném slova smyslu, je Václav Pavlas (J. O. Martin). Je to zelinář, a proto musí vědět o zemědělství vše. Je nejagilnější ze všech nových osadníků, neváhá každého přesvědčovat osobním příkladem. Je to vskutku ryzí předobraz příkladného budoucího komunisty, který každému ochotně pomůže radou i činem. Jeho žena Mařenka (Jarmila Kurandová) dokáže překonat počáteční nedůvěru v neznámé prostředí a stává se oporou hlavy obce. Jejich syn Josef (Rudolf Hrušínský) je skvělým obrazem svého otce a nadějným následovníkem. Dědeček (Bohuš Záhorský) je napůl hnidopich a napůl ztřeštěnec. Nepřítele vlasti nalezneme v jediném představiteli německé národnosti v podobě úskočně příchozího správce pily (Jan Pivec). Veskrze příjemně působí dvojice nováčků v zemědělství Jarda (Karel Effa) a Lojza (Lubomír Lipský st.), kteří musí být pochopitelně veřejností odsouzeni jako darmojedi a lenoši. Jsou zde zastoupeni i pravověrní, kteří poslušně následují svého moudrého vůdce: Hrianka (Andrej Bagar) a Konečný (Jaroslav Vojta). Jsou zde i názoroví odpůrci, kteří jsou prezentováni jako škůdci kolektivizace a pokroku: hostinský Matějiček (Antonín Holzinger), Havel (Vítězslav Boček), či manželé Komínkovi (Václav Kyzlink a Světla Amortová). Z dalších rolí: Havlova žena v očekávání (Věra Kalendová), šikovná servírka městské vinárny (Dana Medřická), svědomitý příslušník SNB Hrubý (Vladimír Hlavatý), či úplatku lačný úředník (Gustav Schönbach). Nakonec správná cesta vědomí, svědomí, družby a spravedlnosti pracujícího lidu slaví své zasloužené a očekáváné vítězství. Je to naivně výchovné a účelové. Čemu z toho mám zatleskat? (31.05.2016)

Rozhodne zaujimavy ceskoslovensky film zo 40. rokov minuleho storocia. Trochu zamrzi ta nasiaknutost propagandou ako Nemci su permanentne na strane spatnej /v reali aj boli v Druhej Svetovej Vojne - ale asi nie vsetci/ a Cesi su na strane dobra. No nic, dobre je vykreslena problematika opustenych sudet a odhalenie protivnika. No a samozrejme tu hral najuniverzalnejsi herec ceskoslovenskej kinematografie, a to konkretne Rudolf Hrusinsky. 70 % (04.06.2016)

Standardně dobře natočené drama z pohraničí. Repliky Bohuše Záhorského jsou naivní a opravdu dementní. Slova "V Praze by nás uživilo zelinářství" jsou k pousmání, hovno i o to by jste přišli. Velmi prostý film, snad pro děti ale vytknout mu profesionálné téměř nic nejde, snad odfláknutá závěrečná scéna. Nejsympatičtěji z filmu téměř budovatelského působí Effa a Lipský. Sekat neuměli a na všechno se vysrali, krása. (03.07.2010)

Žádný z hlavních hrdinů mi sympatický není, bez ostychu se nastěhují do násilím opuštěných chalup, jedí z cizích misek, spí v cizích postýlkách, starají se o cizí obilí, jak kdyby ho zasadili oni. Né že bych měl něco proti odsunu Němců, protože coby národ-zločinec neměli už právo do svého osudu kecat (na druhou stranu, jejich předválečný požadavek na připojení k říši byl zcela oprávněný, neb byl založen na stejném principu práva na sebeurčení, na kterém např. Slovensko a Podkarpatská Rus vytvořily spolu s Čechy samostatný stát), ale ten určitý parazitismus nových osídlitelů je nepřirozený, kopřivkuvzbuzující, zkrátka podivný. Záhorský coby 42 letý stařík je tu v komentářích zmíněn několikrát, ale za pozornost také stojí, že jeho filmový syn je o plných 18 let starší než on a vnuk pouze o 14 let mladší. Podivná to rodinka. (02.11.2012)